Časopis Umělec 2006/3 >> UNATHOURISED BANKSY, STREET ART AND PRIVATE PROPERTY Přehled všech čísel
UNATHOURISED BANKSY, STREET ART AND PRIVATE PROPERTY
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

UNATHOURISED BANKSY, STREET ART AND PRIVATE PROPERTY

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

Chris Gill | street and art | en cs de

Následující příběh je součástí městského uměleckého folkloru: mladému graffiti umělci jménem Banksy, údajně je to Robin Banks z Bristolu v jihozápadní Anglii, se posmívali za to, že řekl své sestře, že jednoho dne budou jeho díla vystavena v Louvru. Přeskočíme k dnešku – a Banksy vystavuje v Louvru, v Tate Britain a ve čtyřech nejprestižnějších muzeích v New York City. Tohle ale není typická pohádka. Nenajdeme v ní postupné uznávání jeho životního díla zavedenými uměleckými institucemi, které by vybíraly dílo po díle pro renomované galerie, jak bychom mohli očekávat. Namísto toho si Banksy nasadil falešnou bradku, odnesl své umění do galerií a nalepil je na zdi. Téhož březnového dne roku 2005 vlastně „zaútočil“ hned na čtyři muzea v New Yorku, včetně Metropolitan Museum a Natural History Museum – ve druhém z nich po sobě nechal skleněnou vitrínku s broukem, který nesl rakety na krovkách. Banksy řekl agentuře Reuters: „Jak se zdá, všímají si více toho, co si lidé odnáší, než co přináší, a to pracuje pro mě. Myslím, že teď budou lépe kontrolovat obsah tašek.“ Banksymu ilegální výstavy a zlomyslné kaskadérské kousky prospívají. Veřejnosti je známý především díky svým graffiti, která zdobí stěny mnoha velkých světových měst. Specializuje se na čisté obrysy maleb podle šablon. Černobílé komentáře společnosti, například dva líbající se policisté, děti objímající bomby či jiné děti s nasazenými plynovými maskami, Mona Lisa, která se chystá vypálit z bazuky, nutí chodce, aby se podívali a popřemýšli o světě kolem sebe.

Krysy u izraelské bezpečnostní zdi Ať již jde o londýnskou šablonu krysy, která píše slova „its not a race“ (není to hon) či série krys, které nastříkal v Los Angeles, včetně jedné na Melrose Avenue – ta se ptá „Kde je Hollywood?“ či mrtvé krysy se slunečními brýlemi, kterou zanechal v dubnu 2004 v Natural History Museum, je Banksyho práce opakovaně podvratná. Svou krysí domobranu vnímá jako metaforu: „Je to o undergroundové kultuře, o věcech, které se noří z kanálů. Líbí se mi představa dobře vyzbrojené havěti.“ K dalším činům zvířecího vandalizmu patří vloupání do bristolské zoo, kde napsal do klece slonice Wendy “Keeper smells – Boring, Boring, Boring” (Ošetřovatel smrdí – nuda, nuda, nuda), jako svědectví jejího sedmnáctiletého uvěznění, a do výběhu tučňáků v londýnské zoo “We’re bored of fish – We wanna go home” (Máme plné zuby ryb – chceme jít domů). Zatímco tělem Banksyho díla jsou četná, i když izolovaná politická sdělení, mozkem je devět obrázků, které namaloval na palestinskou stranu 450 mil dlouhé izraelské bezpečnostní zdi na Západním břehu Jordánu v srpnu 2005. Pod hrozbou násilí, kdy mu na hlavu mířila puškami izraelská armáda, Banksy namaloval dítě, které sedí u paty žebříku, který namalovalo a jenž vede nahoru na vrchol plotu, okna s hlavou a nohama obrovského bílého koně a dvě obrovská bílá křesla a stůl s výhledem z velkého okna do nádherného horského ráje. Zeď, kterou Mezinárodní soudní dvůr prohlásil za ilegální, Banksy pro BBC označil za místo „vhodné pro cvičné malování sprayerů graffiti“. Srovnání s berlínskou zdí jako prostorem pro umění utlačovaných je zřejmé. Také si velmi dobře střeží svou identitu, ovšem ne až na hranici anonymity; jak tomu velí prastará tradice graffiti, označuje svá díla logem, samozřejmě nastříkaným přes šablonu. Zčásti je to nutnost – jeho práce není v souladu s globálními zákony soukromého vlastnictví – zčásti jeho vlastní volba; jeho neláska k uměleckým institucím se ukázala v nápisech „Mind the Crap“ (pozor na píčoviny) na schodech Tate Britain, které se tam objevily v den udělování Turnerovy ceny v roce 2001. Všudypřítomnost a dostupnost jeho práce mu propůjčila statut celebrity. Podle některých kritiků ho jeho mezinárodní profil zavedl k pokryteckému zapojení hlouběji do hlavního proudu, až ke komerčnímu vyprodání. Není to zrovna best of Bob Dylan, ale antologie Banksyho největších hitů „Wall and Piece“ byla vydána v roce 2005 nakladatelstvím Random House, což je pobočka společnosti Bertelsmann, největšího nakladatele na světě.

Ochrana soukromého vlastnictví Bertrand Russell řekl: „Je to posedlost majetkem co nejvíce ze všeho brání lidem ve svobodném a vznešeném způsobu života.“ Pro tvůrce a prosazovatele zákonů je legislativa soukromého vlastnictví považována za nezbytnou k ochraně systematického konzumu, který stimuluje ekonomický růst v báječném zázraku volného trhu. Proč investovat do nemovitostí, když se někdo chystá je počmárat? Určují, kde žijeme, kudy můžeme chodit a dokonce i kam můžeme jít na záchod, jak zjistil nedávno pisatel tohoto článku, když dostal 1000 Kč pokuty za „močení na historickou budovu“. Individualita je odsouzena k existenci v prostoru mezi příkazy. A právě tam vzkvétají jisté formy neautorizovaného umění do subkultur. Z vizuálního prvku tohoto prostoru se graffiti vynořilo v New Yorku v šedesátých letech. Postupně se rozšířilo po celé planetě jako umělecká forma, která symbolicky odolává hegemonické korporizaci estetiky sdílené městské krajiny; i když dokonce i antropologové bojují s tím, kdy byla poprvé objevena krása ve zjednodušené genialitě malby na zeď. Od street artu k chaosu Česká republika je perfektním příkladem místa, kde se street art stal poškozováním veřejného majetku v očích strážců zákona i dle veřejného mínění. Street art byl v České republice na vrcholu v osmdesátých letech. V té době byly městské autority shovívavějších v trestech vůči mladým lidem, kteří v té době začali poslouchat hip-hop, Praha byla považována za jedno z nejlepších měst k tvorbě graffiti. Dnes je Česká republika stále zaplavena barvami. Obvykle ve formě tagů, ale je tu také pár úžasných kousků například od jmen jako jsou Eugene, Zlo, či Piano33. Při tvrdým postupem města proti těmto lidem je dnes graffiti velmi riskantním podnikem. Jaroslava Hrabálková, dvaapadesátiletá „nestorka sprejerů“ z Brna, která byla nedávno uvězněna, je toho důkazem. A zatímco je graffiti stále stavěno mimo zákon, firemní billboardy se objevují úplně všude. Historické centrum Prahy je olepováno stovkami nových billboardů, které upevňují pozici reklamy jako primární estetiky města. A tak se prostor, který graffiti obsazuje v rozpoložení veřejnosti, jeví protikladně: lidé chtějí žít na atraktivních místech, ale většina z nich považuje street art za znak degradace, nikoliv tvořivosti. Lidé chtějí cítit kontrolu nad místem, kde žijí, ale nikdo neprotestuje, je-li v okolí vyvěšen další billboard. Tento protiklad bychom mohli rozšířit také na Banksyho. Jeho díla jsou protiválečné, proti-společenské billboardy našeho sdíleného městského prostředí, a přesto se „značce Banksy“ daří těžit z publicity jeho kousků v mainstreamových médiích, která umělec podle vlastních slov nenávidí. Pro některé je podvratným živel, pro druhé tajemným géniem. Pro většinu je ale jen umělcem, který naplňuje jednotvárnou architekturu našich měst zábavnými, i když provokativními vizemi.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1993, 28.5 x 42 cm (10 Pages), Pen & Ink Drawing
Více informací...
1 860 EUR
1995, 35 x 42.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
669,60 EUR
Transcedentální příběh emzáků v reálném světě i když trochu jiném než ho známe my a v říši smrti, kde dochází k neuvěřitelným...
Více informací...
4,02 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.