Časopis Umělec 2002/4 >> Rozsévači (rozhovor s Dušanem Mandičem a Romanem Uranjekem) Přehled všech čísel
Rozsévači (rozhovor s Dušanem Mandičem a Romanem Uranjekem)
Časopis Umělec
Ročník 2002, 4
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Rozsévači (rozhovor s Dušanem Mandičem a Romanem Uranjekem)

Časopis Umělec 2002/4

01.04.2002

Vjera Borozan a Michael Ivaniškin | rozhovor | en cs

"Když jsme pokládali ‘černý čtverec’ (black square) na ‘Rudé náměstí’ (Red Square) a otvírali moskevskou ambasádu, bylo to v hlavní zpravodajské relaci na ruské televizi. Bylo to skvělé.”

Neue Slowenische Kunst vzniklo na počátku 80. let ve Slovinsku jakožto zastřešující organizace oddělených, ale tematicky spřízněných uměleckých skupin. Patří mezi ně hudební skupina Leibach, divadelní skupina Scipion Nasice Sisters, designérská skupina New Collectivism, která vyvolala skandál, když předělala nacistický plakát, který následně vyhrál národní soutěž, a výtvarná skupina Irwin, která se staví do opozice k praktikám západního umění i východní ideologie sociálního realismu. Irwin předvedl nedávné spojení s ruskou avantgardou a prostřednictvím svých strategických činů usiluje o porozumění své pozici na uměleckém poli, které se nachází v šedé zóně politické akce a estetické lhostejnosti. V 90. letech NSK vytvořili svůj vlastní “Stát v čase”, začali organizovat různá velvyslanectví a vytvářet pasy pro své občany. Irwin měli nedávno výstavu v nové Galerii HOME v Praze (viz Galerie, str. 22 – 23)

Irwin jako výtvarná skupina působí od roku 1983. Od té chvíle vystupujete a především tvoříte kolektivně. Nelitovali jste nikdy, že jste se vzdali samostatné malířské kariéry?
Roman: Já jsem začal vystavovat teprve s Irwinem, ale Dušan měl v letech 1979 – 81 několik samostatných výstav v rámci tehdejší Jugoslávie. Vystavoval také ve Slovinsku, v lublaňské galerii Škuc.
Dušan: Ano, ale rozhodnutí pracovat ve skupině jsem nikdy nelitoval.

Ale o rok později (roku 1984) jste se spojili s hudební skupinou Laibach a divadelní skupinou Sestry Scipiona Nascice a založili Neue Slowenische Kunst. Nepřeháníte to s tím sdružováním?

Dušan: Laibach začali roku 1980 a tehdy jsme se osobně znali. Divadelní skupina Sestry Scipiona Nascice vznikla ve stejném roce jako my. Přemýšleli jsme o fungování skupin jako byly Bauhaus či Fluxus. Na těchto myšlenkách se zformovaly jednotlivé skupiny NSK. Každá z nich působí na odlišném poli, Laibach v oblasti hudby a politiky, Sestry Scipiona Nascice na poli divadla a náboženství a Irwin jako kronikáři. Spojovala nás myšlenka eklektického národa. Všechny malé východní národy jsou eklektické, protože de facto jen přejímají impulsy od velkých národů, jako jsou Italové či Francouzi. Tento specifický druh eklekticismu, s nímž pracujeme, jsme nazvali zdůrazněným eklekticismem. Společnou platformou skupin v rámci NSK je hledání identity, které spočívá rovněž v nalezení specifické formy.
Roman: Všichni slovinští umělci minulosti tvořili v internacionální formě, pochopitelně s určitým zpožděním. Internacionální dobová forma byla aplikovaná na slovinská specifika, například slovinský malíř Ivan Grohar (1867 – 1911) maloval plátna k nerozeznání podobná Monetovi. Stejně tomu bylo i v případě slovinského informelu…

Kromě tří skupin, které jste uvedli, působí v NSK ještě designérský Novi Kolektivizm a Oddělení pro čistou a aplikovanou filosofii. O Novem Kolektivizmu se hodně mluvilo v souvislosti s plakátovým skandálem na Dan mladosti.
Dušan: Roku 1987 vyhrála konkurz na plakát skupina Novi kolektivizm. Jejím členem je i Roman Uranjek. Jako základ tohoto návrhu nám posloužil plakát Richarda Kleina Třetí říše. My jsme pouze zaměnili symboly jednoho totalitního umění za symboly jiného: nacistického orla za holubici, konkrétní německou horu za slovinský Triglav, svastiku za rudou hvězdu a tak dále. Naše myšlenka byla zcela jasná: umění komunismu, fašismu či nacionalismu je v podstatě totožné, jednodimenzionální umění sloužící k usměrňování davů, ukazují nožičkám, kam mají šlapat. Ale skutečné umění musí mít více dimenzí a interpretačních rovin.
Roman: V komisi sedělo spousta generálů a straníků, kterým se návrh moc líbil. Nebyl abstraktní jako návrhy ostatních a ten blonďatý chlapec vypadal jako Slovinec. Slovinci jsou přece taky blonďatí. Zpočátku nikdo nic nepoznal. Teprve po určité době to zjistil jistý ing. Nikola Grubišić z Bělehradu a vypukla velká aféra. Byla to zvláštní náhoda…

Tím se ale všechno zkomplikovalo. Neměli jste problémy?
Roman: No, byli jsme u výslechu, naše byty prohledali a samozřejmě nás obvinili. Nakonec jsme dostali jen podmínku pět let. Měli jsme štěstí, že jsme žili ve Slovinsku, v ostatních částech tehdejší Jugoslávie, bychom tak lehce nevyvázli. Pomohla nám “Občanská společnost” (zastřešující termín pro demokratické organizace a hnutí ve Slovinsku v 80. letech) a především (slovinský sociolog) Častko Močnik, který zorganizoval propagandu na naši podporu. Tehdy byl ve Slovinsku poprvé použit termín retroavantgarda. Objevil se v novinách v souvislosti s právy umělce na svobodnou tvorbu a v tomto novém kontextu jsme byli zachráněni.

Vaše tvorba v mnohém připomíná Josepha Beuyse. Byl prvním umělcem, který začal oživovat traumata z minulosti. Setkali jste se s ním někdy?
Roman: Ano, to bylo v roce 1985, Beuys měl tehdy výstavu v Londýně, takže jsme ho vyhledali. Byl k nám velmi milý a otevřený. Mluvili jsme spolu asi hodinu a pak jsme mu ukázali své práce. Hned pochopil koncept a také byl velmi dobře informován o situaci ve Slovinsku. Navrhli jsme mu společný projekt a on přišel s nápadem, že bude rozsévat v Alpách. Motiv rozsévače nás upoutal už dávno. Byl nesmírně populární v 19. i počátkem 20. století ve Francii, ale také ve Slovinsku. Existuje jeden skvělý portrét rozsévače od Grohara z roku 1907. To byl mimochodem vůbec první obraz ve Slovinsku namalovaný podle fotografie. Toto téma nás zajímalo také proto, že se obecně předpokládá, že pro modernismus není motiv důležitý. Využili jsme tuto myšlenku pro náš projekt v roce 1991 – výstavu 23 umělců, kteří v různých dobách pracovali s motivem rozsévače. To dokazuje, že i modernistická díla byla vytvářena v rámci motivu.
A ještě je jeden důvod, proč je pro nás motiv rozsévače tak důležitý – z nacionalistického hlediska. Groharův portrét rozsévače byl ve své době ve Slovinsku přímo adorován. A často se rozsévač objevuje i v Nazikunstu, tedy fašistickém umění.
Dušan: S nacionalismem souvisí i důvod, proč jsme zvolili pro svou skupinu právě jméno Irwin. Roku 1984 dostali členové Laibachu zákaz používat název, který je německou transkripcí jména města Lublaň. Cenzuře vadila evokace období nacistické okupace. Proto jsme si vybrali anglický název Irwin, který má internacionální a nikoli nacionální konotace.

Ve svých dílech citujete řadu umělců, ale zdaleka nejčastěji Maleviče. Proč právě jeho?
Dušan: Především kvůli eklekticismu. Roku 1913 Malevič napsal, že umělec byl vždy ve službách ideologie. Buď náboženské a maloval ikony nebo pracoval na výzdobě kostelů, nebo sloužil králi, kterého portrétoval a maloval pro něj bitevní scény. Když ovšem Malevič namaloval čtverec či kříž, bylo to gesto, materializace čisté formy a žádná ilustrace.
Malevič je pro nás velmi důležitý. Byl jedním z průkopníků abstrakce v rámci avantgardy. Naše pole působnosti vymezili také Fontana a Klein.
Akce Černý čtverec na Rudém náměstí měla pro nás tehdy velký význam a bohatý kontext.

A jakou roli hraje ve vaší tvorbě kontext?
Roman: Pro nás, ale také všeobecně, je důležitější kontext než výtvarná kvalita díla. Je vázaný na dobu a místo vzniku. Například Groharova plátna jsou výtvarně velmi kvalitní, ale vzhledem k době a místu svého vzniku je jejich skutečná hodnota mnohem nižší než hodnota Monetových obrazů. Tudíž absolutní kvalita neexistuje, význam má pouze kvalita v určitém kontextu.

Proto tak často přejímáte motivy výtvarných děl sorely a německého fašismu?
Dušan: Přejímáme prvky z obou umění, protože obě používají totožnou taktiku. Ale nacistické umění jsme nikdy necitovali samo o sobě. Vždy tak činíme v širším kontextu a v protikladu s avantgardním uměním nebo sorelou. Zajímá nás způsob přemýšlení o výtvarném jazyce.
Roman: Dokonce i abstraktní expresionismus a akční malba byly protěžovány státem. Nedávno jsem četl zajímavou knihu z roku 1987 (Serge Guilbaut: How New York Stole the Idea of Modern Art), kde je podrobně popsáno, jak CIA podporovala první Pollockovu výstavu v Paříži. Na tuto výstavu původně nebylo dost peněz, a tak vznikla operace “Dlouhý provaz”, která potřebné finance zajistila. Samotný umělec o tom neměl tušení. Bylo v zájmu Spojených států ukázat Evropě a jejímu uměleckému centru kulturní vítězství USA.

Jak se zrodil nápad zakládat ve světě ambasády NSK?
Dušan: S pádem berlínské zdi v roce 1989 skončila i polarita Východ (komunismus) – Západ (kapitalismus) a my jsme tvořili v mezích této polarity. Najednou nastal zlom a my jsme museli reflektovat nově nastalou situaci. Tak vznikl stát NSK, stát v čase. Začali jsme zakládat ambasády a dostali nápad s pasem. Při naší první akci v Moskvě měla řada umělců z bývalé Jugoslávie problém vycestovat a náš pas jim to umožnil. Jednoduše to prošlo.

Ale polarita mezi Východem a Západem pořád trvá. Považujete se za východní umělce?
Dušan: Ano, rozhodně. Vyrábíme přece Art East Map.
Roman: Měli jsme takovou představu, že jsme středem pomyslného kříže mezi Východem a Západem. A v tomto kontextu je třeba dodat, že interpretace umění vychází ze západních států. Mimo jiné z těchto důvodů jsme usilovali o rekonstrukci dějin a, jak jsme říkali, 90. léta byla počátkem jiného uvažování díky změně politického systému. Museli jsme se zákonitě změnit i my. V 80. letech jsme se vymezovali vůči socialismu. V 90. letech byla situace odlišná. NSK 80. let se proměnila na NSK 90. let a náš stát se stal autonomií umělce. Nejen slovinského, ale mezinárodního – proto to anglické pojmenování.
Roman: Když jsme na bienále v Benátkách v roce 1993 měli vystavovat ve slovinském pavilonu, vyžádali jsme si svůj vlastní NSK státní pavilon a vyhověli nám. Irwin reprezentovali NSK stát v čase a slovinský pavilon hostil Marjeticu Potrć.

Vy sami se sice považujete za východní umělce, ale často vystupujete v roli “tlumočníků” mezi Východem a Západem. Několikrát jste se postavili na obranu ruských umělců.
Dušan: Pro nás je přemýšlení o Východě velmi důležité, stejně jako rekonstrukce historie a naše retroavantgardní postupy. Během 80. let jsme se orientovali především na USA a přibližně od roku 1992 na Rusko. Roku 1996 vznikl projekt “From the East to the West Side”, kdy jsme se třemi ruskými umělci cestovali po USA. Tehdy nás kontaktoval Viktor Misiano. Chtěli jsme udělat veřejný projekt, to je lepší způsob prezentace než výstava. Když jsme pokládali černý čtverec na Rudé náměstí a otvírali moskevskou ambasádu, bylo to v hlavní zpravodajské relaci na ruské televizi. To bylo skvělé.

V poslední době se ale více než na reflektování vztahů mezi Východem a Západem zaměřujete na vztahy mezi umělcem a divákem. Týká se to i projektu Irwin Live?
Dušan: Hlavní myšlenkou bylo poukázat na rozdíl mezi vnímáním díla ve veřejném prostoru a v galerii. V galerii jsou umělci k vidění jen na krátkou dobu po trvání vernisáže, a tak jsme se rozhodli, že tam budeme déle. A taky že ukážeme svůj pohled, to jak vidíme své dílo.
Takže jsme se zavěšení stali součástí expozice.
Roman: To bylo těžké, celý den jsme si nemohli dát pivo.

Nadále však vytváříte díla s politickým obsahem. V rámci cyklu NSK garda vznikl také jeden projekt v Praze s vojáky české armády.
Dušan: Armáda je v podstatě takový lakmusový papírek demokracie a společnosti. Projekt NSK garda je dokumentem o aktuální situaci, ve které se určitá společnost právě nachází. Naše první akce v Tiraně a také dvě poslední v Cetini a kosovské Prištině byly z tohoto hlediska nejpovedenější. Byly příznačné pro určitý dějinný okamžik.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
Předplatné se slevou na poštovném.
Více informací...
77 EUR
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.