Časopis Umělec 1998/1 >> Malíř Přehled všech čísel
Malíř
Časopis Umělec
Ročník 1998, 1
2,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Malíř

Časopis Umělec 1998/1

01.01.1998

Franz Kafka | seriál | en cs

V minulém čísle jsme citovali Samuela Clemense, který se ve svém projevu při otevření Armory Show zmínil o „...obskurním umělci jménem Piet Mondrian, který maluje přesné kopie Mondrianových děl, jejichž datace se pohybují v rozmezí 1963 - 98, nebo tak nějak...“
V této souvislosti se nám dostala do ruky nedávno nalezená povídka pod starou matrací na půdě jednoho mrakodrapu v New Yorku. Její námět nápadně reflektuje dílo výše zmíněného umělce, podobně jako další práce na toto téma, přednáška W. Benjamina s názvem „Mondrian 63-98“. Ale o té snad někdy jindy. Nyní zde předkládáme překlad povídky „Malíř“, která údajně pochází z pera Franze Kafky.
O tuto domněnku se ovšem pře mnoho znalců a nebylo ji zatím možné dostatečně doložit.


Malíř
Franz Kafka

Jednoho prosincového dne roku 1929 se Sběratel rozhodl navštívit malíře jménem Mondrian. Jel proto na místo, kde malíř bydlel, na předměstí New Yorku, které leželo na zcela opačném konci města než kanceláře nového Muzea. Byla to chudá čtvrť, domy tu byly temnější, ulice plné pomalu roztávající blátivé sněhové břečky. V domě, kde malíř bydlel, bylo otevřeno pouze jedno křídlo velkých dvojitých dveří. Pod druhým křídlem zela u země díra, ze které, zrovna když Sběratel přicházel, vytékala odpudivá červeno-žluto-modrá horká tekutina a z níž vyběhlo několik krys a rychle zmizelo v přilehlém kanálu. Sběratel si toho všeho všímal jen povrchně, chtěl odbýt tuto návštěvu co nejrychleji - měl pouze v úmyslu položit malíři několik otázek a hned se zase vrátit do Banky. Jeho práce v Bance by měla po zbytek dne z této návštěvy, pokud ovšem vůbec bude mít nějaké štěstí, mít velký prospěch.
Ve třetím patře musel Sběratel zpomalit tempo, schody i poschodí byly nepřiměřeně vysoké a malíř prý bydlel až úplně nahoře v podkroví. Na úzkém schodišti z obou stran sevřeným prázdnými stěnami, bylo dusno. V nepravidelných intervalech se tu a tam vysoko u stropu objevilo malé okénko. Ve chvíli, kdy se Sběratel krátce zastavil, aby si odpočinul a nabral dech, vyrazilo z jednoho bytu několik mladých dívek, minulo jej a se smíchem běželo nahoru do schodů. Sběratel je pomalu následoval a dohonil jednu z nich, která klopýtala a zůstala pozadu. „Bydlí tu malíř jménem Mondrian?“ zeptal se, když k dívce přistoupil. Dívka, trochu hrbatá a sotva 13 let stará, jej šťouchla loktem a znalecky na něj zírala. Přes své mládí a deformaci vyzařovala jistou zhýralost a vyžilost. Neusmívala se, jen zírala na Sběratele svýma prohnanýma velkýma očima. Sběratel předstíral, že si nevšiml jejího chování a zeptal se: „Znáš malíře Mondriana?“ Sběratel se snažil získat alespoň nějakou informaci, a tak nemarnil čas a dodal: „Chtěl bych, aby mne portrétoval.“
„Namalovat váš portrét?“ opakovala dívka, ústa dokořán otevřená. Pak Sběratele poplácala, jako by řekl něco zcela nečekaného nebo hloupého, zvedla oběma rukama svou pomačkanou sukni a běžela, co jí síly stačily, za ostatními dívkami, jejichž vřískot už slábl ve vyšších poschodích. Hned za dalším rohem schodiště na ně však Sběratel opět narazil. Ta hrbatá zřejmě už sdělila ostatním Sběratelův úmysl, a tak na něj čekaly. Stály seřazeny na obou stranách schodiště, tisknouce se ke zdím, aby mohl Sběratel projít, narovnávajíce si rukama své sukně. Jejich obličeje vyzařovaly směs dětství a hříšné zpustlosti a Sběrateli se vnukala myšlenka na „probíhání uličkou“, kterou bude mezi nimi muset projít. Na horním konci řady dívek, která se nyní za Sběratelem uzavírala s výbuchy smíchu, stála hrbatá, připravena ukázat mu cestu. Díky ní mohl Sběratel jít přímo k těm správným dveřím. Měl v úmyslu pokračovat po hlavním schodišti, ale hrbatá mu naznačila vedlejší schodiště, které vedlo k Mondrianovu obydlí. Toto schodiště bylo zvláště úzké, velmi dlouhé a bez zákrut. Bylo možné přehlédnout jej v celé délce a na konci bylo náhle zakončeno Mondrianovými dveřmi. V kontrastu ke zbytku schodiště byly tyto dveře jasně osvětleny malou lampou zavěšenou nad nimi. Na dveřích z hrubých nemalovaných prken se nepravidelně rozprostíralo rozmáchlými tahy štětcem provedené jméno Mondrian v červené, žluté a modré.
Sběratel se svým doprovodem nebyl ještě ani v polovině schodiště, když někdo, zřejmě vyrušen klapotem tolika bot, pootevřel trochu horní dveře. Ve škvíře se objevil muž, jehož jediným oděvem se zdála být noční košile.
„Oh!“ vyrazil ze sebe muž při pohledu na blížící se hordu a rychle zmizel. Hrbatá tleskala radostí a ostatní dívky se tlačily zezadu na Sběratele a nutily ho k rychlejšímu postupu. Byli stále ještě na cestě nahoru, když se náhle dveře znovu otevřely dokořán a malíř v nich s hlubokou poklonou zval Sběratele dál. Dívky odmítl, nepustil dovnitř ani jednu, ač se toho vehementně domáhaly. Jen hrbaté se podařilo proklouznout pod nataženou paží, ale byla vzápětí chycena za šaty a vysazena ze dveří mezi ostatní, které se zatím neodvážily vkročit, i když malíř již opustil své místo na prahu dveří. Sběratel nevěděl, co si o tom všem má myslet, neboť se mu zdálo, že k sobě mají navzájem ten nejpřátelštější vztah. Dívky za dveřmi se přes sebe natahovaly, vykřikovaly a byly samý vtip a žert, kterým Sběratel nerozumněl. Malíř se tomu smál, i když přetím skoro mrštil hrbatou vzduchem za dveře. Pak zavřel, znovu se Sběrateli poklonil, podal mu ruku a představil se: „Já jsem malíř Mondrian“.
Sběratel ukázal na dveře, za kterými bylo slyšet dívčí šeptání, a řekl: „Zdá se, že jste tu velmi oblíben.“
„Ach, ti spratkové,“ odpověděl malíř a snažil se neúspěšně zapnout si noční košili u krku. Byl naboso, kromě noční košile měl na sobě jen široké červeno-žluto-modré plátěné kalhoty stažené opaskem s dlouhým plandajícím koncem. „Ti fakani jsou opravdu zlořád,“ pokračoval, když zanechal nervózního hrabání v noční košili, jelikož se mu horní knoflík právě utrhl. Nabídl Sběrateli židli.
„Otevřete prosím ty dveře, ano?“ žádal Sběratel a škubal za kliku, na které, jak mohl posoudit z odporu na ni, tlačily na druhé straně ruce dívek.
„Nechcete přeci být obtěžován tou holotou,“ namítal malíř, „jděte raději tudy,“ a rukou naznačil směrem ke dveřím za postelí. Sběratel se ochotně podrobil a rázně mířil k posteli. Namísto však, aby malíř otevřel zadní dveře, vlezl hbitě pod postel a řekl odtamtud: „Počkejte chvíli, nechcete se podívat na pár obrazů, o které byste mohl mít zájem?“ Mondrian vytáhl štos nezarámovaných pláten zpod postele. Byly pokryty silnou vrstvou prachu, takže když jej malíř sfoukl z vrchního obrazu, byl Sběratel téměř oslepen a chvíli se zalykal a dusil tím vírem, který se po místnosti roznesl. „Kompozice s červenou, modrou a žlutou,“ řekl malíř nastavujíc obraz Sběrateli. Na plátně byl velký červený čtverec v pravém horním rohu, malý modrý čtverec vlevo dole a velmi malý žlutý čtverec v dolním pravém rohu, to vše zarámováno bílými poli oddělenými černými vertikálními a horizontálními čarami. Zvláště pozoruhodný byl však podpis: P. M. 63 v levém dolním rohu. „Dobré,“ řekl Sběratel, „koupím to“.
Malíř zvedl z podlahy další obraz: „Tady je příbuzný obraz.“ Snad to byl úmysl, že obraz měl být protějškem předchozího, ale mezi obrazy nebylo nejmenšího rozdílu, oba byly zcela identické. Jen podpis v dolním levém rohu byl jiný: P. M. 78. Ale Sběratel tomu zatím nevěnoval pozornost. „Jsou to obě pěkné kompozice, koupím oba a pověsím si je v kanceláři.“
„Zdá se, že se vám motiv líbí,“ pravil malíř a štrachal po dalším plátnu. „Šťastnou náhodou tu mám ještě jednu z těchto studií.“ Jak se ukázalo, nebyl to jen podobný obraz, ale opět zcela stejná kompozice. Tentokrát byla signatura P. M. 98. Malíř se zřejmě snažil plně využít možnosti zbavit se svých starých děl. „Vezmu si ho též,“ pravil Sběratel. „Kolik si za ta tři díla žádáte?“
„To vyřídíme příště,“ řekl malíř, „dnes máte naspěch a my budeme koneckonců nadále ve styku. Musím říci, že jsem velmi rád, že se vám obrazy líbí. Namaloval jsem těch kompozic tucty. Mám je nastrkané pod postelí - mnozí lidé nechtějí mít s těmito obrazy nic společného, protože jsou abstraktní , ale nakonec se vždy najdou lidé jako jste vy, kteří abstraktní díla ocení.“
Sběratel se odhodlal zeptat malíře na podpisy: „Co to má znamenat?“ otázal se, ukazujíc prstem na dolní roh jednoho z obrazů. „Oh, to jsou jen mé iniciály. P. M. je moje jméno: Piet Mondrian,“ odvětil malíř pyšně. Ale Sběratel nebyl ještě spokojen. Takovou odpověď ohledně písmen vlastně čekal. To, co mu vrtalo hlavou byla data. „Tomu rozumím, ale co ta čísla?“ řekl nervózně. „Jaká čísla? Ó, ano, samozřejmě, ta čísla!“ odpověděl malíř s porozuměním. „To jsou prostě data, kdy byly ty obrazy namalovány.“
„Co tím myslíte, chcete tím říci, že tento obraz byl namalován v roce 1898? A tento v roce 1878? ... a tento dokonce v roce 1863!?“
„Ale to víte že ne,“ odvětil Mondrian, „ty data znamenají 1963, 1978 a 1998. Víte, já jsem futurista a toto dílo patří do abstraktního futurismu, to je směr, který...“ Sběratel byl teď úplně dezorientován, ale neměl již v úmyslu dále naslouchat profesionálnímu řečnění podbízejícího se malíře.
„Zabalte mi ty obrazy,“ vyhrkl ze sebe a přerušil tak Mondrianovo vysvětlování.
„Můj zástupce zítra zavolá a přijede si je vyzvednout.“ „Ale to není nutné,“ řekl malíř, „seženu vám někoho, kdo vám s tím pomůže.“ Nato zamířil ke dveřím za postelí a odemkl je. „Nebojte se překročit postel, každý kdo sem přijde tudy chodí,“ vybídl malíř Sběratele. Sběratel přešel postel a malíř nesl obrazy za ním. Brzy narazili na Kurátora a malíř mu předal instrukce, aby doprovodil Sběratele s obrazy. Sběratel se spíše potácel než šel, klopýtavě vrávoral a tiskl si rukou před ústy kapesník. Už už dosáhli východu, když byli dostiženi tlupou dívek, takže Sběratel nebyl ušetřen ani tohoto střetnutí. Dívky si zřejmě všimly, že se druhé dveře atelieru otevřely a oklikou se rychlým během řítily, aby se dostaly dovnitř.
„Už vás nemohu dál doprovodit!“ hulákal za Sběratelem malíř a smál se obklopen dívkami. „Na shledanou příště na našem dalším setkání! A moc dlouho si to nerozmýšlejte!“
Sběratel se ani neohlédl. Na ulici zastavil první drožku, která jela kolem a přemítal, jak se zbavit toho Kurátora, jehož zlaté knoflíky jej pobuřovaly, i když zřejmě unikaly pozornosti ostatních. Horlivý Kurátor se svědomitě postavil nahoru za kozlík kočího, ale Sběratel ho donutil zpět dolů.
Bylo již dlouho po poledni, když Sběratel stanul před Bankou. Nejraději by nechal obrazy ležet v drožce, ale obával se, že by je jednoho dne mohl malíř chtít nazpět. Nechal je proto vynést do své pracovny a zamkl je ve spodním šupleti svého stolu, aby je alespoň na několik desetiletí uchránil před očima Kunsthistorika.

Prosinec 1929, New York

Pokračování příště




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1997, 50.8 x 76.2 cm, Painting on Card
Více informací...
2 226 EUR
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.