Časopis Umělec 1999/3 >> Utopické technologie Chrise Burdena Přehled všech čísel
Utopické technologie Chrise Burdena
Časopis Umělec
Ročník 1999, 3
2,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Utopické technologie Chrise Burdena

Časopis Umělec 1999/3

01.03.1999

Karel Císař | umělec | en cs

„Během dvou měsíců, od 24. srpna do 16. října, jsem vymyslel, navrhl a zkonstruoval malý jednomístný automobil. Mým cílem bylo navrhnout plně funkční čtyřkolové vozidlo, jež by dosahovalo rychlosti 100 mil za hodinu a k uražení této vzdálenosti by spotřebovalo galon pohonné hmoty. Chtěl jsem, aby mé vozidlo bylo neobyčejně lehké, aerodynamické a svou konstrukcí podobné něčemu mezi bicyklem a letadlem.“1 Tento Burdenův popis, doprovázející jeho B-Car z roku 1975, se ničím neliší od textů, jež dokumentovaly jeho známé performance z první poloviny sedmdesátých let. Jak víme z publikovaných Burdenových záznamů, jako automobilový fanoušek vždy snil o tom, že jednou postaví vlastní vozidlo, a jméno Burden se tak zařadí vedle jmen Ford, Honda, Bugatti či Citroen. Když pak v roce 1974 propukla energetická krize a cena ekonomického automobilu se vlivem inflace vyšplhala na téměř 4000 dolarů, pokusil se Burden získat finanční zdroje pro výrobu prototypu svého vlastního dvousedadlového vozidla Echo-Rotor, jež se mělo při sériové výrobě prodávat za cenu poloviční, tedy za 2000 dolarů. Po dvou měsících marného úsilí byl nucen od svého původního záměru ustoupit a rozhodl se sestrojit originální vozidlo, jež by v rozložené podobě nechal přepravit do Amsterdamu, tam by je v rámci plánované performance sestavil, a pak s ním dojel do 400 mil vzdálené Paříže. Celý projekt přitom chápal jako gesto, jako další v řadě performancí, po nichž - kromě zpravidla pouze jediné, jím samým pečlivě vybrané, fotografie - zbývaly právě jen jejich strohé popisy. Přestože se nakonec po všech technických i výrobních obtížích podařilo Burdenovi vozidlo postavit a dopravit je do Amsterdamu ve stanoveném termínu, k jízdě z Amsterdamu do Paříže nedošlo, neboť úřady nevydaly patřičná povolení nutná k překročení nizozemsko-francouzské hranice. Burden tak své B-Car mohl na silnici otestovat až 24. října, poté, co jej společně se zhruba 130 přípravnými nákresy vystavil v pařížské Galerii Stadler a od starosty města získal ke zkušební jízdě úřední souhlas.
B-Car je dnes možné chápat jako jistý zlom v Burdenově díle. Je totiž prvním krokem, jímž se Chris Burden odvrátil od performancí směrem k tvorbě strojů a prostorových instalací, jež jeho dílu dominují v plné síle až v letech osmdesátých a devadesátých. Na druhé straně však Burdenovo neobyčejně komplexní dílo umožňuje hledat spojitost B-Car s jeho staršími performancemi věnovanými pohybu a mizení: Akce s bicyklem (1971), Burden po stanovené dráze na bicyklu projížděl prostorem galerie, B. C. Mexiko (1973), Burden dopádloval na malém kajaku ze San Filipe v Mexiku na opuštěnou pláž, kde strávil jedenáct dní, a pak se stejným způsobem vrátil zpět, či Zmizení (1971), Burden bez předchozího oznámení na tři dny zmizel, aniž by kdo věděl, kde se po tuto dobu nachází. Již mezi těmito ranými Burdenovými performancemi však rovněž nalezneme takové, v nichž automobil není pouhou rekvizitou, ale spíše samostatnou významotvornou ikonou: Mrtvola (1972), plachtou přikrytý Burden ležel vedle automobilu, dokud jej policie nezatkla pro šíření falešné poplašné zprávy, Přibitý (1974), Burden se nechal hřeby přibít na karoserii Volkswagenu, či dva měsíce po kompletaci B-Car realizovaná performance v podobě vědecké přednášky o projektu automobilu budoucnosti, před jejímž začátkem Burden doporučil těm posluchačům, kteří se nezajímají o automobilismus, aby sál opustili - Vzestup a pád západního industrializmu předvedený na příkladu automobilu (1975).
Záměrná nejednoznačnost tohoto díla se naposledy ukázala na podzim roku 1989, kdy B-Car do svých sbírek získal Magasin 3, elitní skandinávská kulturní instituce - největší svého druhu financovaná výhradně ze soukromých zdrojů, jež sídlí v adaptovaných prostorách jednoho ze skladišť dosud fungujícího mezinárodního přístavu na okraji Stockholmu. K věhlasnému dílu totiž ke svému překvapení řiditel Magasin 3 David Neuman od Chrise Burdena dostal rovněž těžkou lepenkovou krabici plnou náhradních dílů, „pro případ, že by chtěl v B-Car jezdit“. A právě B-Car tvoří první část stávající expozice Chrise Burdena, jíž Magasin 3 po výstavách Felixe Gonzalese-Torrese, Jamese Turrella, či Bruce Naumana pokračuje v systematickém představování světově proslulých umělců.
Druhou část výstavy tvoří čtyři modely mostů, sestavené Burdenem a jeho spolupracovníky zvláště pro stockholmskou expozici. Za stavební materiál Burdenovi posloužily díly dětských stavebnic Meccano a Erector, a to jak nové, tak i staré, neboť jisté díly nutné ke stavbě modelů se již nevyrábějí a Burdenův tým tak musel vynaložit značné úsilí při jejich získávání a renovaci. Jako první vznikl Mexický most, jehož předobrazem byl projekt dálničního mostu z roku 1860, který však nikdy nebyl realizován a Burdenovi byl znám jen z ilustrace v knize o mexickém dálničním systému. Jako druhý byl postaven model slavného - od roku 1900 používaného - mostu Hell Gate v New Yorku, který svou robustní architekturou tvoří protiklad ke křehkému tříobloukovému Mexickému mostu. Jestliže měřítko prvních dvou modelů umožňuje návštěvníkům oba mosty - byť jen v prvním případě bez shýbání - podejít, druhé dva je možné snadno překročit. První z nich - Starobylý most měl být postaven podle vyobrazení z reklamy na stavebnici Erector z roku 1916. Jak se však ukázalo v průběhu stavby, kresba, jež Burdenovi sloužila jako vzor, byla technicky nepřesná a most podle ní z dané sestavy stavebnice Erector I nebylo možné zkonstruovat. Zůstává tedy otázkou, zdali byl kdy předtím vůbec postaven. Poslední model mostu byl navržen tak, aby při minimálním počtu použitých dílů udržel Burdenovo tělo, a měl se proto původně jmenovat Stoj na mostě. Po jeho dokončení však Burden zjistil, že je schopen unést nejen jeho, ale i Burdenova přítele s jeho osmiletým synem, a proto byl nakonec pojmenován Most 1/4 tuny.
Třetí část expozice tvoří Stroj demonstrující rychlost světla (1983) - Burdenova kopie aparátu, jímž byla v devatenáctém století zjišťována rychlost světla. Klíčovou částí jednoduchého optického aparátu je vysokou rychlostí rotující zrcadlo, od nějž se nejdříve vyslaný světelný paprsek odrazí směrem ke vzdálenému stabilnímu zrcadlu, jež jej vrhne zpět na nepatrně pootočené rotující zrcadlo, a to jej nakonec odrazí do optického zařízení, kde pak pozorovatel zaregistruje viditelnou odchylku světelného paprsku, jež nebyla při původní nízké rychlosti rotace zrcadla patrná.
Svorníkem všech tří částí expozice je podle samotného Burdena téma důvěry v technologie. B-Car je příkladem technologie, jíž se člověk vydává, aby se rychleji přemístil z bodu A do bodu B po povrchu země. Jestliže bylo původně skutečně zamýšleno jako radikální alternativa expanzivním detroitským produktům, dnes se vedle mnohem masivnějších a rychlejších vozidel jeví jeho užívání jako čirá utopie. Mosty jsou dalším krokem na cestě k důvěře k technologiím. Jsou totiž určeny k přemístění člověka přes prázdno mezi body A a B. Vrcholem, jenž zatím utopií zůstává, je pak technologie, pomocí níž by se lidé dostali do vzdálených galaxií. A právě možnosti realizace takovéto technologie jsou tématem třetí části Burdenovi expozice, neboť rychlost světla je podle Einsteinových teorií tou nejvyšší rychlostí, jakou se hmotná tělesa mohou pohybovat. Burdenova vlastní důvěra v utopické technologie je patrná z interpretativního posunu, který nalezneme, srovnáme-li jeho původní dokumentaci ke Stroji demonstrujícímu rychlost světla z roku 1983, s tou, jíž tutéž instalaci doprovodil v roce 1999. Zatímco v prvé poznamenává, že „pokud by měl člověk někdy doletět ke vzdáleným hvězdám, musel by se pohybovat rychlostí přibližující se rychlosti světla“, v té letošní jde mnohem dále, když tvrdí, že „pokud bychom měli dosáhnout vzdálených galaxií, je nutné dosíci takového řešení, jež by nám umožnilo pohyb rychlejší, než je pohyb světla.“ Jak je vidět, to, co ještě před několika lety i sám Burden považoval za pouhou utopii, jí dnes být nemusí. Snad by bylo možné říci, že Chris Burden nás na tuto situaci připravuje neustálým posouváním jejích hranic.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
Experimentální literární dílo malířky Kamily Ženaté vychízející z konverzací na internetových seznamkách.
Více informací...
4,83 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS