Časopis Umělec 2007/3 >> Know-how: Patrick Jambon Přehled všech čísel
Know-how: Patrick Jambon
Časopis Umělec
Ročník 2007, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Know-how: Patrick Jambon

Časopis Umělec 2007/3

01.03.2007

Marta Jecu | walking | en cs de es

Cestou na performance Patricka Jambona můžete umělce už zdálky sledovat skrz okno galerie, jak běhá na běžeckém pásu. Přitom závodí s auty na monitoru počítače, který má připevněný na běžecký stroj, a běhá bez přestávky celý večer po dobu vernisáže.

Plně přítomný a neskrývaný, přátelský a vstřícný. Patrick Jambon v epicentru veřejného prostoru (v tomto případě v prostředí galerie) sděluje myšlenku, která není ani provokativní či polemická, ani demonstrativní či militantní. Ve svých projektech si hraje s digitálními kybernetickými organizmy a mechanickými roboty, s recyklovatelnými, ale i nerecyklovatelnými materiály, s počítači a s volanty. Buduje utopie a pak je znova rozkládá. Všechny hodnoty, kterými se zaobírá, podrobuje ustavičné proměně. Střídá perspektivy, přesunuje se od jednoho úhlu pohledu na obrazy či myšlenky k druhému, odhaluje všudypřítomnou absurditu každodenního života, jeho chápání a ideologií. Svým typickým klidným způsobem mění normy, autentičnost a pojetí tradiční performance. Způsob, jakým se odkazuje ke konceptuálnímu performančnímu umění především šedesátých a sedmdesátých let, je rozvratný i demystifikující zároveň. Svými akcemi Jambon vyvrací zvyk asimilovat se a přijmout zavedené interpretace „tradic“ či „Mistrů“. Můžeme být svědky radosti, která pro živou hru okamžiku ignoruje platné objektivní chápání a zavedený systém „pravidel“. Patrick Jambon si pohrává nejen s pojetím „tradice”, ale také s autoritou umělce jako autora a s autoritou veřejnosti. Umění performance, které se už stihlo stát institucí, si obvykle zakládá na autorství, ale Jambon ho vnímá jako zásobu informací, které dál distribuuje, aby produktivním způsobem zamořily prostor všedního dne. Zároveň ho zajímá zrušení umělého vztahu umělec versus veřejnost. Svými akcemi se nedomáhá žádné konečnosti a také neočekává produktivní odezvu veřejnosti. Ironicky po svém způsobu odporuje objektivitě a zároveň odmítá jakoukoliv autentičnost a individualismus umělce a autora. Umělecké vyjádření Patricka Jambona nemá za cíl vynášení soudů, divákovi nejsou předloženy žádné uspokojující „závěry“; svému publiku jednoduše nabízí hru – a je na každém, zda si ji užije či ne. Jeho hry odmítají jakékoliv fixní identity a naopak nabízejí něco na způsob „zahraj si sám“. Zpěv karaoke, běh na běžeckém pásu, plavání v nafukovací bazénku uprostřed ulice, či běh městem, zatímco na přenosném počítači hraje hry. Zajímá ho přetváření zavedených společenských souvislostí a klišé v jejich interpretacích. Diváci reagují, jak jsou zvyklí, podle tradičních vzorců chování, aby zjistili, že jsou konfrontováni se zcela novými významy. Patrick Jambon důmyslně a vtipně přeměňuje počítače v automobily, mašle a odrazky na kola v kostýmy, text v obrazy, dospělé v děti, lidi v roboty. Tato „neporozumění“ se zdají být hnací silou Jambonových performancí. Vtělováním se do rolí a napodobováním vzniká humorný konceptuální odstup, který boří zajeté vzory interpretace. Takto si zahrává i s přístupem ke genderovým rolím. Patrick a Patricia si vymění role ve slunném odpoledni na louce plné ovcí. Pohlaví je v této reprezentaci vázáno jen na přítomný moment, poukazující na jiné možnosti existence. I tady je po prvotním momentu „neporozumění´“ divák svým způsobem obelstěn, aby díky opakování a novým významům pochopil rozdíl. Patrick nebo Patricia?

TECHNO-TĚLO

Patrick Jambon se narodil se v roce 1966 v Lyonu, studoval video na akademii v Düsseldorfu (v letech 1988–1993), ne náhodou v třídě Nam June Paika. Poté studoval na akademii mediálních umění v Kolíně a v letech 2002–2005 „Art in Context“ v Berlíně. Sám hovoří o dvou chronologických směrech ve své práci. I přestože jeho dílo vyjadřuje celistvou výpověď, jeho výtvory z let devadesátých ironicky citovaly spíše pomíjivé situace, jako sochy s minimální a náhodnou interakcí. Až jeho pozdější práce jsou více sociálně orientované a vyžadující účast „publika“. Tyto intervence nazývá raději „interaktivními instalacemi“ než performancemi.Díky prostředí či sociálnímu kontextu se jeho tělo stává samo sobě vyjadřovacím nástrojem; chůze sochařským prostředkem. V dřívějších fotografiích či performancích můžeme vnímat jeho tělo jako mobilní sousoší ve veřejném prostoru. Tělo, rozšířené, zdůrazněné či potlačené dalšími připevněnými tvary či objekty bylo „vylepšeno“ a jeho funkce nabývají nové autonomie. Tělo se stává skrytým výrazem nekonečných možností. Postrádá fixní formu, ale může být upevněno a přeměněno svým vlastním obrazem. Tímto způsobem Patrick Jambon sám sebe umisťuje do různorodých dialogů a jeho akce nejenom budují „architekturu těla“, ale také vyjadřují jeho nové společenské kontexty. Tento postoj shrnuje postava Superjambona, kterou lze považovat za prototyp takto ironicky rozšířeného bytí. Každodenní předměty, připevněné na jeho tělo, se stávají extravagantním robotickým vybavením, umělé lidské orgány ilustrují spíše fiktivní než odborný slovník. Je to jakýsi „monde a l‘envers“, kde se klišé z televizních filmů a z reklam přenášejí do každodenního života. Lopatky na smetí připevněné čele, cyklistické odrazky bez přestání blikající po celém těle, plastové rámečky v podobě jakési mimozemšťanské čepice na hlavě blázna před buddhistickým klášterem. Tyto výjevy, ať už jde o počítačové koláže či šílené živé sochy, jsou jeho náčrty pro budoucí akce. Během jeho performancí pak mohou být tyto sochařské intervence různě prohazovány, takže tělo prochází neustálou proměnou. Konstrukce z plastů a linolea, z disket, z propletených video pásků obalují Jambonovo tělo a mění jeho funkce. „Kostra, kterou jsem postavil z počítačových disket, částečně biologická, částečně mechanická, znázorňuje prodloužení paměti, lidského skladiště informací.“ Výtvor může sloužit i jako mobilní kancelář pro zaměstnance banky, uvnitř se dá sedět či stát. Tento oblek předvedl Patrick Jambon na vernisáži a následně vystavil na místě bývalé zkrachovalé banky v Berlíně. „Myslel jsem na bývalé zaměstnance této zkrachovalé banky. Co se s nimi asi stalo... Jsou nezaměstnaní, stali se z nich bezdomovci, jak asi teď přežívají? Navrhnul jsem tuto mobilní kancelář z části bývalých kanceláří, kde mohou pracovat, ale také bydlet.“ Jeho zájem o mechanické roboty, digitální tvory, klony, kybernetická a umělá těla se naplno rozvinul od osmdesátých let v době, kdy vznikaly nové způsoby výkladu moderního umění, kdy jednorozměrný zážitek nahradila mnohorozměrnost digitálních kódů. Tato „porevoluční“ doba, ve které už logika neopravňuje a neospravedlňuje žádný rozvoj fenoménu, kombinuje různé digitální kódy ve stejném konceptu: tělesné části mohou s umělými končetinami fungovat v ještě výkonnějším a demokratičtějším systému. Je zde určitá podobnost s umělcem Stelarkem, který se také odvolává na nezbytnost protéz a implantátů – „tělo je zastaralá vykopávka“ neschopná se adaptovat nynějším technologiím. Stelarc v svých performancích přidává ke svému tělu umělé, digitálně kontrolované nástavby (např. třetí paži, virtuální končetiny či implantované ucho). Umělá nastavení, náhrady mezi virtuální a fyzickou realitou, prožitek mechanizace či digitalizace v Jambonově uměleckém vyjádření vytvářejí estetiku těla. Nicméně jeho postoj směřuje jinam než demonstrativní a fobistické teorie Stelarca. Patrick Jambon spíše atakuje klišé zavedených teoretických vzorců a se značnou dávkou ironie sleduje jejich sociální a behaviorální důsledky. Reprodukuje známé koncepce, ale svým ojedinělým způsobem je demoluje. V celé své tvorbě si ponechává určitý odstup od své prezentace, čímž zároveň dekonstruuje její význam.

CHŮZE

V posledních letech se Jambon pouští do metamorfóz spíše sociálního zaměření. Při svých městských trajektoriích (chůze s počítači, které jsou napojeny na jeho tělo) kontaktuje kolemjdoucí a nabízí jim jídlo, zábavu, oděvy. Pro Michaela de Certeau chůze „je prostorové jednání ven z místa“, „chůze je místo k vyjádření se či ke konstatování“. Tato rétorika chůze má pro de Certau sílu manipulovat se základními elementy už zaběhnutého chování lidí. Chůze je praxe, která svou nejednoznačností mate instituční a politické mocnáře. Beztak je sledování veřejnosti rozptýleno neustalým rozháněním. Chodec se dovádivě a zároveň nebezpečně pohybuje mezi skulinami veřejnosti a zaujímá svým vzdorem politický názor. Jambon procházející se ulicemi vzbuzuje demokracii zážitku a ukazuje, jak si nacvičit to, co nazývá „ICH AG“. Pozvolna se pohybuje ulicemi a inspirován prodavači párků v ulicích Berlína a pouličními prodavači v Chile vyzývá kolemjdoucí k dialogu. Toto umělecké jednání se stává jakoby veřejným jádrem a umělec kreativním modelem, neodcizeným a za sebe odpovídajícím aktivistou, ačkoli Jambon se nepovažuje za aktivistu ve smyslu dopředu daných politických postojů. Způsob, kterým si zahrává s ideologiemi a nápady, se týká spíše možností sociálních situací a reakcí veřejnosti, které přetváří neočekávanými a novými směry. Při performance, kterou pořádalo Museo de Arte Contemporaneo v Santiagu de Chile, navrhnul model výměny vzájemného působení; německé klobásy, které měl v košíčcích, měnil za cokoliv, co mu kolemjdoucí nabídli. Patrick Jambon se k tomu vyjádřil takto: „Tento předurčený kontext, kterému je má práce určena, se stává dominantním modelem neoliberální globální ekonomie, která pozastavila státní závazky vůči lidem, které formuje v samostatné individualisty. Navrhuji pořídit seznam elementů teorie volného obchodu a jeho strategických operací, aby mohly být vyzkoušeny nové formy soběstačnosti a demokratizace skrz umělecké procesy vyvinuté v ulicích, ale činit tak nadsazaně a s ironií. Ulice považuji za nediskriminační otevřené místo setkání. Zajímají mě mobilní galerie a výstavní místa, která překračují hranice těla, architektury, uměni a komerce, člověka a ekonomické nabídky.“ Při performancích v Mnichově a v Berlíně si Patrick Jambon a Sunny Im upevnili na těla košíky, plné obnošeného oblečení, původně určeného pro charitativní účely. Vmísili se mezi ostatní pouliční prodavače a oděvy nabízeli kolemjdoucím v nově zabalené a označené. Všechny oděvy, původně určené pro bezdomovce a nezaměstnané byli označené nápisem LOS (německá přípona vyjadřující chybění – např. heimlos = bez domova, pozn. red.). Patrick Jambon je prostě neustále v pohybu i se svým nezbytným přenosným modifikovaným náčiním nám připravuje instantní polévku, chlebíčky, tančí a zpívá karaoke, provozuje aerobik nebo nás nechá závodit s auty, když mu naoplátku roztlačíme kolo. Patrick Jambon vyrovnaně a jasně vystupuje z role umělce a zároveň se v postavě Superjambona noří do všech možných rolí.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
21.5 x 28cm, Colour Drawing
Více informací...
336 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS