Časopis Umělec 2006/3 >> Periferic Biennial: Komonopoly na umělecké scéně Přehled všech čísel
Periferic Biennial: Komonopoly na umělecké scéně
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Periferic Biennial: Komonopoly na umělecké scéně

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

TELL_1_VISION (Viviana Druga & Tiberiu Bleoanca) | reviews | en cs de

Podíváme-li se zvenčí na rumunskou uměleckou scénu, můžeme si povšimnout, že tato země má infrastrukturu podobnou západním zemím. Existují tu specializované galerie, Muzeum současného umění (MNAC), několik festivalů, tři důležité umělecké časopisy (Idea v Kluži, Pavilion v Bukurešti a Vector v Jaši) a nejméně tři mezinárodní bienále: Periferic Biennial v Jaši pod vedením Vector Association, Bienále mladých umělců v Bukurešti pod vedením nadace Meta Cultural Foundation a Bucharest Biennale pod vedením Artphoto Association.

Rumunsko je postkomunistická země, v níž není jisté, kolik lidí by odpovědělo na prostou otázku „co je bienále?“ a celou uměleckou scénu netvoří dohromady více než stovka lidí. A právě zde se odehrávají tři bienále v jediném roce: Periferic 7, Young Artists’ Biennial 2 a BB2. Zajímavou skutečností je, že u dvou ze zmíněných událostí nesouhlasí uvedená číslovka s počtem uskutečněných bienále. Periferic fungoval jako festival performance mezi lety 1997 a 2003, kdy se náhle přizpůsobil formátu bienále (u čísla 6) a Bukurešťské bienále 2 přešlo ze statutu festivalu (Artphoto Image Festival 2005) na bienále po jediném roce (2005–2006). Nikdo není dost trpělivý na to, aby svou akci začal číslovat od jedničky. Podmínky v zemi procházející proměnou, v zemi, která se stále ještě zbavuje starých hodnot, aniž by se blíže věnovala jednotlivým případům, a která si bez vyjednávání vypůjčuje nové a pro ní zajímavé hodnoty, se mohou odrazit také na umělecké scéně. Snaha dostat se co nejdříve do náruče většího organismu (Evropy) Rumuny nutí poslušně přijímat všechna nařízení sjednaná při mezinárodních kontaktech. Touha po lesklých obalech nás nutí budovat kulturní supermarkety v západním stylu. Aby se zvýšila hodnota produktu / události v uměleckém světě, je třeba ji opatřit co nejpřesvědčivějším názvem: bienále. Tak bude váš „produkt“ mít největší šanci, že se mezinárodně zviditelní a přesvědčí potřebný počet sponzorů.

Fragmentace komunit

„[…] V temných časech devadesátých let, kdy byla rumunská socio-politická situace stále nejistá, se Periferic Project postupně vyvinul ve výstavu současného umění s cílem vytvořit diváckou základnu a podílet se na zrání umělecké scény v Jaši“ (Matei Bejenaru, úryvek z Periferic 7 – Focussing Iasi). Během „temného období“ devadesátých let, kdy jedinou naději znamenala Sorosova nadace nabízející finanční podporu pro rozvíjející se umělecké scény ve východní Evropě, neexistoval žádný další legální způsob, jak získat sponzorské dary. Soros přišel jako anděl spásy (ve skutečnosti jako židovský milionář), a nikdo nechápal, jak získává finanční zdroje. V tomto období byly všechny umělecké akce nízkorozpočtovými performačními festivaly (Periferic Performance Festival, ZONA Timisoara, The Festival of Saint Ana Lake) a při životě je udržovalo převážně nadšení zainteresovaných lidí. Tenkrát na divokém Východě neexistovaly žádné umělecké instituce a vztahy uvnitř umělecké komunity byly velice dobré. Dnes se odehrává skutečný závod o „zlato“ z Evropské kulturní nadace, fondu Europe 2000 či Pro Helvetia a umělecká scéna je fragmentovaná. Schizma mezi uměleckými zájmy místních komunit vzniká právě díky tomuto soupeření. Otázkou dneška je: Má smysl organizovat další bienále v okruhu mezinárodních bienále, když jsou tyto události dnes po celém světě kritizované pro zastaralost, konzumerismus a převahu politických a ekonomických zájmů nad uměleckými závazky? Není paradoxem, že flexibilnější formát je nízkorozpočtový festival, který se neopotřebuje tak rychle a stále něco buduje?

Zaostřeno na Jaš

V tomto ohledu se Periferic Biennial 7, Focusing Iasi (Zaostřeno na Jaš) pokusilo rozšířit záběr výstavy. Bylo to výsledkem předešlých workshopů a konferencí, na nichž se diskutoval socio-politický kontext Jaši. Přípravy na celou událost měly probíhat v roce 2005, ale musely být o rok prodlouženy, aby se stihly veškeré předběžné výzkumné návštěvy kurátorů a umělců. Většina děl byla vytvořena pro Jaš jako výsledek průzkumu regionálních podmínek. Celý projekt Focusing Iasi byl vytvořen na čistě teoretických základech a rozdělen do tří nezávislých kurátorských oddílů: Společenské procesy / Social processes, jejichž kurátory byl Marius Babias a Angelika Nollert (proběhly v prostoru Tureckých lázní), Strategie učení / Strategies of Learning, jež připravila Florence Derieux (v galerii Cupola, Muzeu přírodních věd a Paláci kultury) a v neposlední řadě sekce Proč děti? / Why Children? kurátora Attily Tordai-S. (ve sportovní hale „George Enescu“ Arts University, Goethovo centru, veřejném prostoru a ve školách). Všechny tři části doprovázely tři knihy, které vystavovaná díla doplňovaly na teoretické úrovni. Babiasova sekce o společenských procesech se váže k termínu ze sociologie. Definuje skutečnost, že umění může vznikat ze společenských procesů a také je může vytvářet. Umělecká díla na původním místě, včetně Tureckých lázní samých, byla jistou kartografií socio-kulturních kontextů. Vypadala jako stenografie sociologické studie. Většina prací se týkala otázky globalizace a osobních interferencí jí způsobených (Andrea Faciu, Black on White & Vice Versa; Nicoleta Esinescu, Tap-Tarap; John Miller, The Middle of the Day; Lia Perjovschi, Timeline). Babias zachází s globalizací jako chirurg s tělem a vždy využívá politicky korektní nástroje. Jeho makročočka se přibližovala až příliš a zvýšila riziko, že se rozpadne na miliony pixelů... I když teoretická podpora vystavovaných děl byla bezchybná, pro diváka bylo téměř nemožné sestavit si z rozptýlených pixelů obrázek. Abyste tuto práci zvládli, potřebujete na to vhodný software. Stejně jako v galerijním sálu potřebujete odstup, abyste se mohli podívat na celkový výjev. Za referenční v této kurátorské sekci považujeme dva projekty: Big Romanian Graffiti od Dana Perjovschiho a příspěvek od rumunského kolektivu umělkyň H.arta. Perjovschi nás jako obvykle nepřekvapil svými „nahými kresbami“ a opět fungoval jako barometr mezi Východem a Západem a jejich nedostatky. Některé z kreseb mají v sobě černý humor, takže se smějete sami někde v koutě Tureckých lázní. H.arta s projektem O umění a způsobech, jak se díváme na svět zas zajímavě reagovala na neuspokojivý stav vzdělávacího systému v Rumunsku, kde výuka dějin umění končí obdobím modernismu. H.arta nabízí alternativní manuál, podle nějž lze učit na uměleckých univerzitách, a také metodologii studia umění a způsobů, jakými bychom na ně měli pohlížet. Ze tří kurátorů zapojených do projektu Periferic dva znali velice dobře situaci v Rumunsku. Zatímco Florence Derieux je naprosto mimo rumunský kontext, Babias je rumunského původu, přičemž žije v Berlíně, a Tordai v Rumunsku žije i pracuje. Proto měli jinou pozici oproti dalším kurátorům, kteří měli jen týden na prozkoumání místní situace, které proto nemohli tolik porozumět. Florence Derieux přiznává, že souvislosti nezná. Rozvíjí celý projekt Strategie učení jako snahu po pochopení prostoru a sama sebe bere jako zástupce diváků. Oslovil zahraniční umělce, kteří nějak zasáhli do rumunského kontextu, přičemž jejich díla v Rumunsku dosud nebyla vystavena. V „periferním“ městě, jako je Jaš, kde stále přežívají místní a národní mýty a kde irelevantní jména univerzálních kultur stále něco znamenají (např. Stefan cel Mate, zbožňovaný národní hrdina, který v protikladu k běžné představě neuměl ani rumunsky, nebo M. Eminescu – talentovaný, ale v čase naprosto dezorientovaný romantik) představil Derieux osobnost Andreie Ujica, jenž je v Rumunsku téměř neznámý, ale západní kultura si ho cení coby člena gangu Virilio & Baudrillard. Podobně jako jeho krajan Tristan Tzara (trist – smutný, tzara – země), který dobrovolně odešel do exilu, protože byl ve své zemi příliš smutný, také Ujica používá „jazykový kód“, který může být v Rumunsku pochopen až po 14 letech. Ujicovy Videogramy revoluce by měly být představeny jako strategie znovupoznání rumunské historie z mediologického pohledu („Mediologie popisuje tato zprostředkování [systém], kterým se myšlenka či vizuální reprezentace stává hybnou silou“ Regis Debray). Chápeme-li opakování jako jednu z metod učení, Derieux představuje umělce, u nichž je klíčové používání „simulací“ spojených s „duplikací“. Toto opakování bylo patrné v dílech Pierre Josepha, Seana Snydera a Mathiase Olofssona. V Josephově Podvodníkově teorii hovoří trojrozměrná postavička Annlee o virtuální komunitě v teorii mladého filozofa Medhi Belhaj Kacema. Obdobnou cestu „skutečnosti transponované do virtuálního prostoru a vracející se do prostotu skutečného, který jí přemodeluje“, můžeme také nalézt v díle Seana Snydera Dallaský Southfork v Hermes Landu. Hermesland, přízračná kopie texaského ranče postavená v rumunské Slobozii, je simulakrou simulakry. Simuluje originální filmové kulisy v Texasu a simuluje přírodu. Zároveň je slobozijský ranč o dvacet procent větší než originál. Když okopírovali ranč, okopírovali také trompe l’oeil. Mattias Olofsson se ukryl ve třech obrazech (Hidden behind Beauty) gigantické falešné přírodní scenérie, jaká je k vidění v Muzeu přírodních věd ve finské Storstině. Věk mísení a remixů se projevuje zmatením mezi tím, co je kopie a co je originál, co skutečnost a co její simulace.

Commopoly a sociální koexistence

Třetí sekce bienále Why children?, jejímž kurátorem byl Attila Torday, využila prostorů, které umožňují interakci s divákem – sportovní hala, školní rozhlas a bary. Zde zastoupená díla Mircea Cantora Ping Pang Pong a Commonopoly od Big Hope jsou konstruována jako hry. Stůl Ping Pang Pong, tradiční pingpongový stůl s jednou síťkou navíc, je strategií učení se hrou, způsobem, jak se učit a adaptovat na nové podmínky současné společnosti. Uspořádáním školního šampionátu se Ping, Pang, Pong stal metaforickým sociálním experimentem. Původně měl projekt za cíl proniknout ještě více do veřejného prostoru, ale z finančních důvodů musely být některé umělecké záměry omezeny na vystavení ukázek a prototypů. Například dílo Nedko Solakova Krabička, která zachrání váš budoucí život před zbytečnými pocity dobrého občana, které sestává z hraček, k nimž je připojen přístroj na jejich zničení, mělo být původně vyráběno sériově a prodáváno v hračkářství. Solakovovy hračky jsou perfektním prodejným kapitalistickým produktem. Jako výrobek jsou naprogramovány ke krátké životnosti, a tak podporují nekonečné nakupování nových produktů, čímž se zrychlí proces konzumace. Zajímavé téma nabízí hra se slovy „monopoly“ (monopoly) a „common“ (společný) v názvu díla Commonopoly skupiny Big Hope. V protikladu ke hře Monopoly, kde jde o vlastnictví a majetková práva, Commonopoly se zabývá copyleftem, sdílením a nabízením, zbožím a službami, které nemohou být vlastněny. Tento experimentální model sociální koexistence by mohl být úspěšně použit na rumunské umělecké scéně. Znamenalo by to úspěšné usmíření byznysu a zábavy v každé instituci, zapojené do umělecké scény. Hrajte si, milé děti!




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Kompletní vydání filmů a dochovaných záznamů živých vystoupení Víta Soukupa. Balení obsahuje dvě DVD, katalog s texty Terezie...
Více informací...
12,80 EUR
2002, 22.9 x 30.5 cm, Painting on Canvas
Více informací...
555,60 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS