Časopis Umělec 1999/4 >> Nezakládám si na tom, že jsem umělec / (Rozhovor s VJ Video Virus 23) Přehled všech čísel
Nezakládám si na tom, že jsem umělec / (Rozhovor s VJ Video Virus 23)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 4
2,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Nezakládám si na tom, že jsem umělec / (Rozhovor s VJ Video Virus 23)

Časopis Umělec 1999/4

01.04.1999

Vladan Šír | nová média | en cs

Čím si začínal, než ses dopracoval k tomu, že ukazuješ obrázky po klubech?

Já jsem začal divadlem, malováním, pak jsem pokračoval přes muziku, trošku kreseb, komiksů, pak jsem se dostal k fotografii, protože jsem pracoval pro noviny, kde jsem dostal foťák. Ta fotografie mi zůstala do doby, než jsem odjel do Berlína. Pak jsem se dostal k muzice, k technu a elektronické kultuře. Její princip je stejný jako rituály šamanů, kteří využívají bubínky, kdežto DJs používají techniku. Svět musíš lidem ve městě přizpůsobit, jim ty bubínky nestačí. Jsou náročnější.

Jak do techno party zapadá projekce obrazů?

Poprvé jsem viděl video mix v klubu v Berlíně a strašně mě to zaujalo. Přes fotky jsem se dostal k diákům. Svoji první projekci diáků jsem dělal v Sarajevu na pohybující se plátna. Když spojíš obraz s hudbou, můžeš lidem navodit určitou náladu. Stejně jako DJ, co hraje na party, musíš vycítit, co lidi potřebujou. Člověk musí být umělec, musí cítit s lidmi. Viděl jsem, jak v Německu pouštěli jen filmy, dělali různé efekty, ale nebylo v tom srdce, nemělo to žádný smysl.
V Praze jsem se dostal k videomixu, začal jsem se tomu věnovat a teď už to dělám rok. Tady to v té době nikdo nedělal, jenom jeden kluk, ale ten byl závislý na heroinu, tak jaké to asi potom může být, to je o něčem jiném.

Jak jsi přišel na jméno Virus 23?

Má to víc významů. Jednak vizuální virus v tom smyslu, že se dostaneš do prostoru, tam nějakou dobu působíš a pak zase zmizíš. Když něco namaluješ na stěnu, je to tam pořád. V mém případě vypneš elektřinu a nic není. A 23 je článek v DNA, o kterém se říká, že způsobil, že člověk už není opicí, začal přemýšlet, zastavoval se nad věcmi.

Proč myslíš, že se projekce a video mix zapojily do klubové scény?

To je ten rituál, tak jako bubnování a malby z jeskyní. Rozdíl je jenom v technice, jaká se používá. Já používám techniku k tomu, abych lidem něco dal. Mě v podstatě ta technika vůbec nezajímá. Chci ji využít a přinést lidem něco zpátky. Technika má velikou sílu, obrovský tvůrčí potenciál. Druhá cesta je ta, že lidé dělají krásné věci, je to promakaný, ale je to chladný, nic ti to neřekne. Já se nesnažím dělat moc čistý věci. Záleží na tom, jak to působí a co tam je za informaci, co si z toho člověk vezme.

Co používáš raději: diáky nebo video?

Obojí. Video je rychlejší. Ty diáky přes různá skla a efekty taky dávám do pohybu, aby v tom byla obsažená energie a dynamičnost. Já využívám všechno, co mám k dispozici. Když máš zásobník, tak se dá z diáků taky udělat příběh.

Když říkáš, že techniku jenom využíváš k tomu, abys něco sdělil, co je to, co chceš říct?

Záleží na situaci. Musíš vycítit, co lidi v určitou chvíli potřebují, co si vyžaduje atmosféra. Chci informovat lidi o tom, co se děje. Chci, aby se začali dívat kolem sebe. Všiml jsem si, že hodně lidí se dívá do země, jsou zamyšlení. A když se celou noc dívají na plátno, najednou jejich pohled někam směřuje, přemýšlejí nad tím, pak vyjdou na ulici a už se nedívají do země, pozorují. Jde mi o to je zaujmout, aby jejich oči pracovaly. Lidi jsou občas jako slepí, vůbec se nedívají kolem.

Myslíš si, že to, co děláš je vázané jenom na klub? Co by se stalo, kdybys svoje práce vzal mimo klub?

To je jedno. Můžeš promítat kdekoliv.

To nemyslím. Mám na mysli klub jako spojení hudby, obrazu, zábavy, všeho dohromady.

Můžeš udělat expozici v galerii.

A myslíš, že by to fungovalo?

Fungovalo, ale jinak. Já nemám rád galerie. Já jsem prostě jiná generace. Nejsem galerijní typ. Nezakládám si na tom, že jsem umělec. Na party mají lidi místo, kde se setkají, přijdou balit holky, přijdou za hudbou nebo se bavit. Mě jde o to spojení muziky a vizuální stránky, abych uspokojil jejich smysly. Učit je poslouchat, učit je se dívat, učit je se hýbat.
Jsou dvě klubové scény. Jedna je založená na penězích, na tom bavit se, opíjet se. Ta druhá chce lidem pomoct, nějak je nasměrovat, protože lidi jsou v téhle společnosti hodně rozložení. To si všimni denně v tramvaji, jsou stresovaní, nervózní, agresivní. Pořád se pořádají války.
Já už jsem s tím chtěl hodněkrát skončit, že se budu věnovat jenom fotografii nebo něčemu jinému. Ale vidím, že to má cenu, že to má na lidi dopad, jsou spokojení, a pokračuju v tom dál. Taky jsem potkal hodně VJů hlavně z Německa, kteří v tom jedou už spoustu let, takže vidím, že to má směr.

Jaký je podle tebe ten směr, kam to půjde?

Půjde to tam, kam půjde svět. Čím bude svět nadupanější, čím bude rychlejší, čím bude chaotičtější, tím bude hudba chaotičtější, obraz bude čím dál složitější.

Myslíš, že obraz bude čím dál víc založený na digitální technologii?

To je trend. To vymyslí firmy, které to potřebují prodat, tak udělají pár uměleckých akcí, udělají na to reklamy a každý je hned digitální. Ale to je úplně jedno. Tam jde o tu informaci, co si z obrazu člověk vezme. Může být jakýkoli, hieroglyfy mají taky svůj smysl. Nesnažím se nic utvořit, všechno už je utvořený.

Jak pracuješ s videem? Používáš několik VCR a pouštíš živě na party?

Já to používám stejně jako gramofony.

Takže to není tak, že bys něco nahrál doma a pak to jenom pouštěl, vytváříš obraz přímo na místě?

Ale taky to tak může fungovat. Když je party, kterou děláš pro peníze, protože musíš nějak existovat jako například Tvrdohlaví, když malují pro vilu pana Železného, tak si nahraješ něco doma, něco namixuješ, protože tě nebaví ta hudba, lidi jsou divní. Ale když je dobrá hudba, dobrá party, tak bych si to nikdy nedovolil, protože tam jde o atmosféru. I businessmeni a úspěšní lidé chodí na party, chodí za kvalitními věcmi a vidíš, že se někam posunuli. Nemyslím si, že je to už jenom zábava. Já se budu snažit lidem něco ukázat a chtít po nich, aby se zastavili a přemýšleli, aby začali samostatně přemýšlet a nemuseli čekat, až jim někdo dá nějaký rozkaz.

To zní docela politicky. Není to jenom o zábavě.

To vůbec není o zábavě.

Vůbec?

Zábavu si každý tvoří sám. Jde o to naučit lidi, aby se sami bavili, aby jim nikdo neříkal, co mají na party dělat. Hodně lidí neví, proč tam jsou, berou hodně drog, sedí tam zfetovaný do rána, pak jdou na after party, pak jdou domů. Ti to nepochopili. Pak jsou lidi, kteří začínají sami v životě tvořit a hledat jiný cesty než ty, který jim byly nadiktovaný. Ta cesta, kterou nám dává parlament a vláda není správná.

V podstatě je ti jedno, jestli je vláda levicová nebo pravicová?

To je úplně jedno. Vždycky jim šlo o moc, nikdy se nedokázali dohodnout. Já nevěřím žádný vládě.

Existuje nějaká hierarchie nebo hodnocení práce VJů, podle čeho si řekneš, to je špatné?

Existuje. Existuje dvojí rozdělení typu lidí. Máš třeba DJ, který ví, co chce hrát, hraje určitý příběh, určité sdělení, ta hudba patří k jeho osobě.Ale umí špatně mixovat, protože za tím stojí podruhé v životě. Jediné co teda může udělat je, že se naučí lépe mixovat, lépe korigovat basy, výšky. To je jediné, co se může naučit, ale co hraje, proč to hraje, jaký věci si vybírá, to ho nikdo nenaučí. Špatnýmu DJovi je jedno, co hraje, hlavně aby se to lidem líbilo. To je to samý s VJi. Dobrá VJská práce se pozná, že v tu chvíli, v tom okamžiku to pasuje.

Podle čeho nebo od koho ses učil ty?

Já jsem se nikdy od nikoho neučil. Musel jsem si na všechno přijít sám. To je ta cesta, kterou jdeš. Musíš se s tím od začátku seznamovat a zdokonalovat se v tom. O to jde, pořád se učit. Učení je ale taky pořád o tom samém, jen pojmy se mění. Na zemi je tolik věcí, že to člověk nikdy neobsáhne.

Jak se díváš na společnost kolem sebe? Jak se cítíš na tomto světě?

Považuju to za velký vtip. Cítím se velice divně. Mluvím s lidmi, ale občas nechápu o čem vůbec mluví, a to mluvím s Čechy. Slova jsou jenom pro přenos informací. Lidi už zapomínají, jak se baví, proč používají jazyk, k čemu. Já mám strašně rád přírodu, mám rád vodu a takové věci. Jediné, co mě drží žít ve městě je přijít na to, proč se lidé chovají tak, jak se chovají. Kdy došlo k tomu, že lidé začali zneužívat věci, kdy začali podvádět, co je ta pravá příčina. Já si myslím, že to jsou ženský. Každý člověk by měl mít v určitou dobu jednoho partnera. Lidi jich ale měli víc, začali mít komplex, začali zabíjet.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
1996, 35.5 x 28 cm, Painting on Paper
Více informací...
445,20 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS