Časopis Umělec 2005/3 >> Jazz ze Slunečního města Přehled všech čísel
Jazz ze Slunečního města
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jazz ze Slunečního města

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Tomáš Pospiszyl | studie | en cs de es

Umělci na rozhraní mezi padesátými lety a současností
mezi vysokým uměním a designem
mezi tradiční technikou a počítačem
mezi obrazem a příběhem


O osudech malby toho bylo v posledních letech napsáno mnoho. Její „nové vlny“ jsou vyhlašovány v závislosti na marketingových potřebách galeristů a kurátorů téměř denně a jejich rétorika neodráží skutečnou krizi či znovuoživení uvnitř tohoto média. Jisté je jedno: už neexistuje jedna malba jako taková, ale celá delta nejrůznějších přístupů, které se ve svém výsledku od sebe mohou značně lišit. Malovat má ale pořád cenu a stále existují a vznikají nové tendence, které lze jasně definovat.
Následující, převážně americké malíře a výtvarníky, spojuje obdiv k modernistickému stylu ilustrace, designu a reklamní grafiky padesátých let. Tuto inspiraci přenášejí do své tvorby, která může být komerční i volná, aniž by mezi těmito póly vnímali zásadní rozdíl. (Tento rozdíl ovšem velice silně vnímají výtvarní kritici, kteří se až na výjimky těmito umělci odmítají zabývat.) Podobně svobodný přístup vykazují i ve vztahu k používaným technikám. Může jít o tradiční malbu akrylem, ale i o díla vzniklá pomocí počítačových programů. To, co dále spojuje ukázky na těchto stranách, je blízkost k užitému umění v podobě ilustrací a komiksu. Tyto žánry kladou velký důraz na příběh a vyprávění, skýtají možnost vybudovat celý paralelní svět s vlastními zákony. Historické styly nás navíc dokáží přenést do nostalgické minulosti a při kreativním užití mohou dokonce subverzivně vyvolat účtování nejen s uměleckými programy našich předků, ale i se současností.
*
Jméno Američana Jima Flory (1914–1998) v knihách o umění a designu dvacátého století zřejmě nenajdete. Donedávna byl zapomenutý i jako autor výrazných obalů k populárním gramofonovým deskám nebo jako ilustrátor dětských knih. Styl Jima Flory nese pečeť své doby. Čtyřicátá a padesátá léta minulého století byla věkem jazzu a víry v rychlý technologický pokrok, který lidstvu otevře cestu do vesmíru. V opožděných českých podmínkách můžeme tento styl ne zcela přesně přiblížit termínem „Brusel“. Tato estetika byla pozoruhodně mezinárodní a její podstatou byla adaptace avantgardních výbojů, jakými byly kubismus nebo surrealismus, pro účely masového designu a architektury. Florovy gramofonové obaly jsou poučeny Picassem a Kleem, ale současně i dobovou časopiseckou karikaturou (typický způsob zobrazení podpatků najdeme u celé řady ilustrátorů padesátých let, a to včetně těch českých) a poněkud psychedelickou sensitivitou atomového věku. Mají v sobě i cosi ironicky krutého, něco, co v našich podmínkách vzdáleně připomene kreslený humor Šmidrů.
Svůj poslední gramofonový obal navrhl Jim Flora již v roce 1956, v době, kdy do tohoto oboru v USA definitivně vstoupila fotografie. Nadále se bez výraznějších úspěchů věnoval psaní a ilustrování dětských knih a teprve v několika letech či měsících před svou smrtí se stal kultovní postavou pro malý okruh sběratelů a umělců, kteří na jeho tvorbu s nadšením navazovali. To nejzajímavější z Florovy tvorby shrnula v minulém roce kniha, jejímž autorem je americký hudební popularizátor Irwin Chusid. Dílo Jima Flory není zajímavé jen pro perverzní obdivovatele neaktuálních módních trendů. Stylový nábytek z padesátých let se ostatně už dávno dostal do butiků a obchodů se starožitnostmi a grafický retro styl ze stejné doby v posledních letech zažívá především ve Spojených státech na poli komerční ilustrace velký návrat. Organické tvary, pastelové barvy a picassoidní postavy natrvalo vplynuly do naší kolektivní paměti, z ní pak čerpá nejen reklama, ale i další oblasti výtvarného umění. Ostatně ohlas práce Jima Flory ukazuje, že mezi reklamou a volným uměním je někdy těžké a možná i zbytečné rozlišovat.
*
Mezi Florovy znovuobjevitele, kteří se s ním mohli i osobně setkat, patřil Mike Bartalos, JD King a Tim Biskup. JD King je pseudonym umělce z východního pobřeží USA, který působí na poli počítačové grafiky. Jeho ilustrace se pravidelně objevují v celé řadě velkých amerických časopisů. Mike Bartalos se narodil v Německu, ale umělecké vzdělání získal již v Americe, kde nyní žije. Podobně jako JD King svá díla vytváří na počítači, ale experimentuje i s tiskem z netradičních materiálů, jakými jsou neoprén nebo prořezávaný plech. Píše a ilustruje dětské knížky, navrhl poštovní známku, vytváří krátké animované filmy. Jeho kniha Shadowville svými ilustracemi a typografickou úpravou připomene práci Zdeňka Seydla ze šedesátých let nebo úspěšné pokusy o moderní dětské knihy z pražského nakladatelství Baobab.
Pravděpodobně nejdivočejší je styl Tima Biskupa, který vedle počítačových obrazů vytváří i akrylové malby a často vystavuje v uměleckých galeriích. V jeho komplikovaných výjevech ožívají staří jazzoví hudebníci a beatnici, ale i milá chlupatá strašidla a stydliví mimozemšťané, kteří svým stylem připomenou psychedelickou verzi Krtečka Zdeňka Milera, kombinovanou s Konstelacemi Joana Miró. Tim Biskup tvoří důležitou součást přátelské komunity umělců podobného smýšlení, kteří spolu někdy vystavují. Jeho ženou je Seona Hong, která vedle volné tvorby pracuje pro filmový průmysl a vytváří pozadí pro animované seriály. Pozadí sama o sobě mají kvality samostatných děl, které nostalgicky připomenou kreslené filmy padesátých a šedesátých let. Je zvláštní spekulovat o tom, proč podobný styl slaví úspěch. Interiér rakety vybavený obří předpotopní obrazovkou a podivným, snad parním potrubím určitě neodpovídá představám dnešní mládeže o tom, jak vypadají přístroje kosmické lodi. Vzniká podobný ironicky-historizující efekt, s jakým pracoval ve svých verneovských filmech Karel Zeman.
Autorkou grafického designu důsledného retro stylu padesátých a šedesátých let je Melinda Beck. Její ilustrace, které najdeme všude, od amerických časopisů až po výroční zprávy velkých korporací, si opravdu můžeme představit v tiskovinách starých čtyřicet let. Komerčních úspěchů dosáhl umělec s pseudonymem Shag, vlastním jménem Josh Agle. Začínal jako reklamní grafik, nakonec ale zjistil, že galerie mají velký zájem vystavovat a prodávat jeho volné obrazy. Zachycují stylizované výjevy z doby, kdy se interiéry moderních bytů pokoušely vypadat jako čalouněné vnitřky létajících talířů, a jsou plné elegantní společnosti, která zjevně nemá nic jiného na práci než pít koktejly, poslouchat hudbu a bavit se.
Zmiňovaný Tim Biskup několikrát vystavoval společně s umělci Gary Basemanem a Markem Rydenem, vytvořili dokonce i několik společných maleb. Baseman je ve své práci zřejmě nejvzdálenější grafickému stylu padesátých let a současně je známý i širší americké veřejnosti. Jeho krutá zvířátka a veselí kostlivci připomenou mexické lidové umění a blíží se světu alternativního komiksu. Vedle malování a časopisecké ilustrace se zabývá i tvorbou animovaných televizních pořadů, které byly několikrát oceněny cenou Emmy. Úspěch mají i jím navržené dětské hračky. Mark Ryden je pozoruhodnou a bizardní osobností se schopností vytvořit si vlastní, lehce úchylný svět, v čemž může připomenout deviantní verzi Františka Skály. Ryden je sběratel kuriozit a jeho obrazy a kresby, většinou sdružené do velkých tematických cyklů, čerpají z Arcimbolda, Dalího a globálního kýče. Setkáme se na nich se zvířátky s velkýma očima, krví, svastikami a předpubertálními nahými dívkami, to vše v kombinaci připomínající koláže sestavené výhradně ze soft porno magazínů a pohádkových knih bratří Grimmů. Ryden s úspěchem vystavuje v galeriích a vybudoval si okruh oddaných sběratelů po celém světě, jeho práce byly otištěny i v kultovním japonském časopisu Gothic & Lolita Bible.
*
To, co díla zmíněných umělců spojuje, je nejen znovuobjevování a aktualizace stylu padesátých let, ale v obecném smyslu recyklace existujícího obrazového materiálu. Používají tvarosloví a náměty, které se staly součástí naší kolektivní paměti. Historický styl, se kterým tito umělci pracují, již oni sami nezažili a nespoluvytvářeli. Je pro ně něčím, co nalézají na půdách u svých dědečků a babiček nebo v bazarech a antikvariátech. Padesátá léta jsou dnes moderní a současně zastaralá. Dokáží vyvolat nostalgii po modernosti, po naivním technologickém optimismu z animovaného seriálu The Jetsons nebo anonymních pomníčků sovětských sputniků v zapadlých českých městech a vesnicích.
Umělecké strategie založené na evokaci „moderní minulosti“ se objevily i v českém umění devadesátých let, tedy v prostředí, které bylo na krach moderních utopií obzvláště citlivé. Mám na mysli například Ivana Voseckého, který na jednom ze svých obrazů využil ilustrace Jaromíra Drápala k sovětské dětské knížce Neználek ve Slunečním městě. Sluneční město je vysněný svět komunismu, kde se nový společenský řád snoubí s technickými vymoženostmi. V Drápalových ilustracích získalo podobu dětsky hravé verze bruselu. Méně doslovně, ale neméně účinně ve svých obrazech čerpají z historických i současných stylů i Pavel Bařinka a Jakub Hošek. Jejich díla mají v dobrém smyslu ilustrativní charakter, váží se k příběhu, který můžeme z obrazů vyčíst jako z jednoobrázkového komiksu.
Česká modernistická typografie a ilustrace šedesátých let byly v posledních letech připomenuty na výstavě Zdenka Primuse Umění je abstrakce. Autor se pokusil ukázat spojitost mezi volnou tvorbou tehdejších avantgardních výtvarníků a jejich obživou, nejčastěji grafickou úpravou knih a časopisů. Česká typografie tehdy dosáhla jednoho ze svých kvalitativních vrcholů a je zvláštní, že modernistické retro se našemu současnému grafickému designu i umění ve větší míře vyhnulo. Jak vyplývá již z jejího názvu, Primusova výstava byla zaměřena především na projevy abstraktní a avantgardní, pominula bohaté pole figurativních ilustrací a oblast spjatou z nižšími patry grafického designu. To vše teprve čeká na své znovuobjevení. Vydejme se hledat modernistické dekory závěsových látek, časopisecké ilustrace z prvních let Mladého světa a anonymní sochařské reliéfy provinčních bufetů. To vše čeká na to, aby bylo zahrnuto do nových děl a do nových souvislostí. Jsem přesvědčen, že je jen otázkou času, kdy se do českého umění triumfálně vrátí rané dílo Adolfa Borna a Oldřicha Jelínka, kdy začnou být recyklovány a napodobovány dikobrazové karikatury Viléma Reichmanna, Vladimíra Hlavína a Jaroslava Maláka z přelomu padesátých a šedesátých let. Bruselský modernismus byl jedním z posledních univerzálních uměleckých stylů a možná ho čeká podobná renesance, jako když byla v šedesátých letech znovuobjevena dříve opovrhovaná secese.

Většina v článku zmíněných umělců má své internetové stránky, které lze snadno najít zadáním jejich jména do vyhledávače Google.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
"Thanatopolis" limited Collection for London Show.
Více informací...
39 EUR
Bath, 1995, silkscreen print, 31 x 38 cm
Více informací...
65 EUR
S.d.Ch.: Varlén za hrobem s W.A.M., 2006, 70 x 100 cm, koláž a kresba
Více informací...
900 EUR
* ZRANĚNI TÍM, CO SE JEŠTĚ NESTALO: FILMOVÁ SÉMIOTIKA EKO-TRAUMATU * TERMINÁTOR VS AVATAR: POZNÁMKY K AKCELERACIONISMU *...
Více informací...
6,50 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS