Časopis Umělec 1998/8 >> Mezinárodní centrum na maďarské periferii (rozhovor s ředitelkou Institute of Contemporary Art Dunaújváros, Livií Páldi) Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1998, 8
2,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Mezinárodní centrum na maďarské periferii (rozhovor s ředitelkou Institute of Contemporary Art Dunaújváros, Livií Páldi)

Časopis Umělec 1998/8


Vladan Šír | rozhovor | en cs

The mission statement of the Institute of Contemporary Art - Dunaújváros says that you wish to initiate cooperation among countries of the Central and East European region. Why did you decide to do that, step beyond limitations of one country?

The wider perspective is crucial in the context of our work. We both (co-directors Lívia Páldi and János Szoboszlai) worked for the Soros Center for Contemporary Art - Budapest before and we were not satisfied with the way the network was operating. We had many discussions on what should be done differently in order to be able to operate it efficiently. And then came Dunaújváros as a possibility to experiment. But going back to your question: the impact and development of networking technologies and working strategies cannot be separated from local specifics, nor from the social and political framework at large. To be able to intervene into the cultural sphere and make this intervention effective, we have to propose, discuss, debate and exchange ideas, strategies etc., internationally or say globally. And since media culture, new technologies now play a very important role we are also constantly challenged by the new forms of networking.
But Dunaújváros is not Budapest, it’s not a center of happenings. Does that represent a problem for you?

The last year clearly shows that in contrast to the provincial milieu and its art we created an art center - a place which is able to absorb, process significantly different influences including the ones coming from the environment we are working in. Of course there is a wider range of activities we undertake and also wider range of forms of these activities we practice, mostly because we are working in this environment and under these special conditions. This practically means a diversity of educational and social programs for special target groups - for elementary and high schools as well as for teachers. We have started to form a working group for teachers to help them with integration of contemporary visual arts and culture into their practice. We have also created the base for opening a ‘cybercafé‘ (with two computers) which would help different generations get access to and also meet and make use of the challenges of new media and information practices. A disadvantage, but I prefer not to use this word - would be the limited capacity and understanding for the social and cultural dimensions of our activity which also means that some already initiated projects have to be realized in Budapest. We do not really have problems with the number of visitors. Since we open 2 or 3 exhibitions at one time and we run a free bus service to bring people from Budapest we always meet very different audiences. We also combine these openings with some other events, DJs, clubbing etc., to create a real ‘audience-friendly‘ and relaxed atmosphere. After one year we can count on a much larger group of local people visiting the Institute regularly. We simply have to be more ambitious, energetic and creative. For me personally the commuting, as a new experience in my life, brings up many ideas for improvement.
So you don’t actually live in Dunaújváros?

No, our work and presence is more intense and concentrated if we do not live there and also there is a lot to do in Budapest.
What was the response you got when you approached artists, curators in Central European countries to create the network?

There was not a single negative answer or comment but we made a careful selection before we approached people. We did not want to start with too many participants so we invited 7 people: Miško Šuvaković (Yugoslavia), Aneta Sylak (Poland), Judit Angel (Romania), Darko Simičić (Chroatia), Leonida Kovać (Croatia), Michal Koleček (Czech Republic) who could not come and Inke Arns (Germany), the only ‚western‘ participant. With Miško’s wife Dubravka Durić it became 8 which was excellent for an intense 3-day discussion and brainstorming.
After introducing the different environments and contexts we have been working in we tackled many important issues which are relevant in and out of the region, for example the situation of art and its institutions in the post-socialist societies in Central and Eastern Europe, the theoretical and educational backgrounds we have, the structure of financial support and fundraising, the existing and inadequate theoretical apparatuses, the methods of effective international cooperation and a lot more. We decided to meet annually and work on a special project every year. Our first publication is due in spring and we will hopefully have our next meeting in April with new members. This meeting, Who by Fire #1, was held in December, 1997 and went along with the first exhibition of Central European artists - 6 artists from Croatia curated by János and Darko Šimičić.
From what you said, the span of activities is huge. How is the center organized?

We started working more than two years ago. In 1996 the Public Fund for Modern Art which operates ICA-D was provided with the support from the Municipality to finish the extensions of the existing gallery. They were looking for professionals to construct and run the new medium-size non profit institution. I was asked but I preferred working in a team therefore I asked János to join. We applied and started working as co-directors. ICA-D was opened in September,1997. We have initiated and realized many changes in the structure and now we are a team of 10 people. Five of them are the guards (mostly young men doing their civil service), there is a cleaning lady. Gyula Várnai a prominent artist is in charge of the collections and Nora Deák is dealing with the financial matters. The planning of the programs and projects are entirely our responsibility so is correspondence, PR, fundraising and the efficient running of the office as an info place as well. All the different projects have their managers, mostly me and János, who curate, co-curate and organize but everybody is participating in all of the projects in some ways. In the last year we had 21 exhibitions and more that 15 events such as discussions, lectures, concerts etc. There will be some changes starting 1999. We plan to do less projects and keep them open longer.
Do you find it difficult that you often compromise your exhibition plan because of the place where you are located?

I would not call it a compromise. When we put together our proposal we had already integrated this fact and its consequences as a factor influencing our working methods and its perspectives. Dunaújváros has a special historical, political and social climate enhancing site and city specific projects and it also challenges us to find the matching international places, artists and institutions for cooperation and contact.
How do you find financing?

The operation costs such as salaries, insurance, bills, and a very small sum for running the office are covered by the Municipality. Otherwise we have to find supporters and sponsors because we do not have any money for the projects. That is why the network is so important because it is easier to act as a group. We basically apply for money from the National Cultural Fund, the Soros Foundation and in the last three years from the Pro Helvetia. Of course we work together with the Goethe Institute and the Austrian Cultural Institute etc. Occasionally, smaller and mostly local companies help us with services. We have developed a lot of important contacts and started cooperation with local TV, local Internet provider, a computer shop and also with the computer and video lab of the Technical University in Dunaújváros. They provide technology and we provide the content.


Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR


Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...


Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.



Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.


7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.


Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.



Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS