Časopis Umělec 1999/4 >> Jak to vidí DJ / (Rozhovor s DJ Babe LN) Přehled všech čísel
Jak to vidí DJ / (Rozhovor s DJ Babe LN)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 4
2,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jak to vidí DJ / (Rozhovor s DJ Babe LN)

Časopis Umělec 1999/4

01.04.1999

Ivan Mečl | nová média | en cs

Tvoje umělecké projekty měly úspěch, a přece jsi se z oficiální výtvarné scény na několik let úplně vytratila. Teď jsi DJ, jak to tak přijde?||Já nemám pocit, že jsem ji opustila, pro mě je umění pořád docela důležitý. Je to spíš tím, že jsem byla hrozně špatnej manažer. Já ještě můžu vytvářet různý věci, ale mám hrozný problém dělat všechno to kolem, co s tím souvisí. Když chce být někdo úspěšný výtvarný umělec, tak nestačí jenom mít nápady, ale musí je dokázat i precizně zrealizovat a taky prezentovat. A s prezentací já mám věčně potíže, protože ji zanedbávám. Léta nemám dokumentaci, mám vyfocenou tak asi každou pátou věc, kterou dělám. A to je samozřejmě problém.||Vždycky, když s někým mluvím na téma videoart u nás, zmiňuje tvé projekty, takže měly úspěch.||Ty dobrý projekty vznikly, když k tomu byl nějaký důvod. Nebo byla najednou příležitost, a to i finanční. To je také důležitá věc, ale určitě není nejdůležitější. Ale sám víš, jak to s videem je: dělat video doma na koleně? Jakmile nemám možnost výstupu, který by mě umožňoval a tím nutil tu věc udělat, tak asi žiju ve světě těch flákačů, kterým nápady projedou v hlavě a to je maximálně uspokojí. Já mám teď ventilaci v muzice.||A jak jsi k tomu přišla?||Začala jsem to dělat strašně dávno. Nejdřív jsem jenom pouštěla muziku a potom přišlo, že chci hrát na gramofony. Asi mě to stáhlo tou bezprostředností. To je to, co mi scházelo na výstavách v galeriích. Vlastně jsem nikdy nevěděla, co si lidi doopravdy myslí. Celá tahle scéna mi přijde hrozně suchá. Je to vlastně strašně malý okruh lidí, kteří se vždycky sejdou na vernisáži, flákaj se po zádech a když se jim to nelíbí, tak to neřeknou, když se jim to libí, možná to někdo řekne. |Jedna zmála výstav, kde jsem tenhle pocit neměla, byl Orbis fictus, kde mi Tonda Střížek řekl, že jediný, co se jeho dětem na výstavě líbilo, byla moje věc. Mě to možná potěšilo víc, než kdyby mi to řekl nějaký kunsthistorik. V tu chvíli jsem měla pocit, že to mělo smysl a že to funguje na lidi a dává jim to nějaký pocit. A u hraní to mám pořád. Proto mě to přitáhlo.|Jsem hrozně emotivní člověk, a tak mě vždycky znervózňovalo, že o artu se s lidma strašně těžko komunikuje. Je to buď a nebo. Buď se ponoříš do pozice intelektuála, který o tom zasvěceně hovoří, anebo si z toho děláš srandu a raději se o tom moc nebavíš, aby si z tebe někdo nedělal srandu, že o tom neumíš správně mluvit. Takže jsem o tom vlastně ani nepřemýšlela. Byl to velice přirozený vývoj. Muzika mě stáhla a začala jsem s ní trávit víc času.||Mnozí tví vrstevníci-umělci se teď zařazují do kontextu a snaží se samozřejmě být slavnými a uznávanými. Nemrzí tě to? V téhle společnosti má umělec přece větší prestiž něž DJ.||Nijak zvlášť mě to nemrzí. Nevím teď ani o nějaké adekvátní formě, kterou bych se chtěla projevit. Věci, který jsem dělala, už mi nějak nesedí. Chtěla bych odmedializovat to, co dělám. Začala jsem kreslit a malovat, možná jenom přechodně, třeba přijdu na nějakou jinou formu. Teď mám svůj utajený comics, to je asi jedna aktuálnější výtvarná realizace.||Jak by se to dalo jinak říct DJ.||O tom jsem docela přemýšlela, protože se mě na to každý ptá. Když někdo dělá umění, který lidi nějakým způsobem zasáhne, tak je jedno, jestli je vizuální nebo zvukový. DJ je člověk, který se nějakým způsobem snaží vytvořit náladu a záleží hodně na jeho citlivosti. Ne vždy se to ale potká s lidmi a čím víc to dělám, tím víc obdivuju lidi, kteří se toho nebojí. Prostě si jedou po tom pocitu a snaží se ho nějak hezky dát lidem. DJ Koogi nedávno řekl, že spousta lidí to nemá o muzice. Že jsou různé motivace, proč je někdo DJ. Někoho baví atmosféra a baví ho být středem pozornosti, někdo je plachý a tím středem je nerad, ale miluje tu muziku a dělá to z tohohle pocitu. Je DJ a DJ. Někdo prodává grafiky na Karlově mostě a etablovaný umělci ho neberou vážně, ale podle lidí, kteří do toho nevidí, je to jeden celek. Oni to jsou prostě nějaký umělci. A u DJ'ů je to taky tak. Může to být Miloš Skalka nebo někdo hodně dobrej.||To znamená, že DJ může být umělec?||Věřím tomu, že jsou. Nepokládají jenom desky a na ně přenosky, což si myslí spousta lidí. Minimálně to předpokládá velký cit pro hudbu. Ten člověk musí být ve skrytu duše muzikant, jinak to nemůže dělat. Každý se může naučit počítat čtyři doby, může se i naučit mixovat, ale to nestačí. Jenom z toho pocit nevznikne.||A jakou muziku hraješ ty?||Teď mi hodně vyhovují malé kluby v Praze. V každém hraju trošku jinak, protože už znám lidi, co tam chodí, a vyhovuje mi, že nemusím hrát pořád ty samé desky. Vím, že někde funguje hodně klidná muzika, někde lidi zkousnou až jazzový věci, někde chtějí, aby to bylo trošku našlápnutější. Já si tím pádem můžu zahrát i různý polohy. Nemám jeden styl, protože mě zajímá pocit a nebavilo by mě svázat se jedním rytmem. Mrzí mě, že lidi nejsou zvyklí na pomalejší věci. Ty jsou hodně zajímavý.||Dá se práce DJ'e srovnat s konkrétními postupy ve výtvarném umění? Pojetí kombinace, rytmu nebo abstrakce?||Dá, určitě. Tam je právě daleko víc styčných bodů, než by si člověk, který se tím víc nezabývá, dokázal představit. Jsou DJ'ové, kteří hrajou hotový písničky, jako by malovali figurální, velmi jednoduše čitelné obrazy. A jsou zase takoví, kteří nikdy nebudou mediální hvězdy, ale přitom jsou to vynikající lidi, kteří jako by malovali velmi jemný a jenom tušený abstraktní obrazy. Já jsem ze začátku taky hrála jenom písničky a čím víc jsem se učila se zvukem pracovat, tím víc mě začaly zajímat abstraktní tracky. Místa, kde není moc vokálu, kde jsou větší plochy, který můžeš rozvíjet tím, že do nich vkládáš další prvky. Nechci to zobecnit, že je to vývoj od jednoduššího ke složitějšímu, srovnání s výtvarným uměním se tam ale určitě najde.||Vidíš hudbu?||Takhle jsem o tom nepřemýšlela, ale všimla jsem si něčeho, co s tím souvisí z jiného pohledu. Každý člověk, který hraje, tím, jak se u toho pohybuje, vizuálně vyjadřuje, jaký k muzice má vztah. Vidíš lidi, kteří vypadají strašně kameně, strašně soustředěně, a přitom je to úplně vynikající, jsou do toho ponoření, jako kdyby hráli na nějaký hudební nástroj. A pak jsou lidi, kteří vypadají jako černoši, kteří tam hrajou i těma knoflíkama. Jako nějaký černošský bubeník z funky kapely. Přinejmenším se to dá vidět takhle jednoduše. |Jestli se to dá vidět i tak, že tahle muzika vyvolává nějaké obrazy, o tom se mě těžko mluví, protože pro mě je zvuk největší psychedelikum. Já jsem na tom opravdu strašně moc závislá. Vždycky si to znova a znova uvědomím, když přijdu ráno domu a hraní se povede, je to největší euforie, co znám. A když se to nepovede, cítím se hrozně špatně. Ze zvuku mám fyzický pocity, je pro mě afrodisiakum, euforiant, všechno dohromady. Já myslím, že hudba je vnímatelná skoro všemi smysly. Cítíš ji i vidíš. A o tom je party. Doma si každej pustíme muziku, kterou máme rádi, ale když se ocitneš v prostoru, kde ti někdo hraje a povede se mu z toho udělat něco víc než jen poskládat jednotlivý kusy k sobě, udělat něco, co lidi cítí a reagují na to, je to hrozně příjemný zážitek.||V zahraničí je hudba hodně propojená s progresivními výtvarnými směry. Je to vidět u Underworld, Goldieho, animace k muzice posunula výraz a obrazotvornost hodně daleko a teď se začíná vzmáhat vlna VJs. Vidíš takovou tendenci i tady nebo sama něco připravuješ?||Ta tendence tady určitě je a vznikají i zajímavý věci jako lokální fenomény. Sama jsem viděla věci od VJ'ů ze severních Čech. Několik let už jedou technoparty a to, co dělají, je hodně pěkný. Myslím si, že boom VJingu teprve přijde. Spousta lidí to ještě pořád vnímá, jako by byla puštěná telka, a uvědomí si jenom náhodou, že se člověk snaží komunikovat obrazem se zvukem. Že to prostě není jenom kulisa. Ale vypadá to, že tady je na to dobrý zázemí a mohly by vzniknout zajímavý věci. Je třeba jen počkat, aby na to lidi přišli.||Nechystáš se na něco podobného?||Chystám se na to se Strictlym. Je to “agentskej film", ve kterým nepadne jediný slovo. Celý příběh by ti měla zprostředkovat hudba, zvuk. Vizuální stránka je rovnocenná, ale význam tomu dá až zvuk. Sami budeme dělat video a sami k tomu budeme i hrát. ||To znamená, že využíváš nebo rozvíjíš i svoje původní umělecké tendence - nová média? Jak vidíš situaci v tomhle uměleckém oboru v souvislosti s klubovou scénou?||Tady je to otázka času. Ti neprůstřelný lidi, ať je to strana kritiků a kurátorů nebo umělců samotných, nemůžou nakonec zůstat nedotčení, když vidí například třetí číslo Kunstfora nebo jiných uměleckých časopisů, které jsou celé věnované klubové scéně. Venku už je to v médiích natolik tlačený, že to každej bude muset vzít minimálně na vědomí. Klubová scéna nebude trvat věčně, ale teď je ještě v situaci, kdy může oslovit. A pro mladý lidi je to asi jediná věc, která funguje. Přijdou do klubu, kde někdo udělal výborný interiér, snaží se o to, aby tam byla atmosféra, je tam výborný video, výborná hudba. To není málo. ||Jak vidíš to intelektuální science fiction v tomhle oboru.||Tohle je taky trochu český specifikum. Češi jsou jako strašně tlačený komplexem z toho, jak se na nás léta na západě koukali jako na nějaký křováky, kteří slezli ze stromu, sundali si bederní roušky. Negativně to ovlivňuje, že se snaží být intelektuální za každou cenu, aby tomu nemohl někdo vytknout nedostatečnou uměleckost. Etablovaní umělci jsou etablovaní teď, ale tady jsou patnácti, šestnáctiletý lidi, kteří sedí u počítače a za dva, za tři roky přijdou třeba s úplnejma bombama. A ti, kteří jsou v takovým věku jako já, budou těžit z toho, že jsou etablovaní umělci, že posbírali nějaký ceny, ale myslím si že zase tady nebudou na scéně pořád. Budou dělat dál pěkný věci, ale budou tady taky nový lidi, mladý, který udělají něco, co už já nestihnu, a nebudou brát na intelektuální tendence žádný ohled. ||Progresivní skupiny ve výtvarném umění byly vždy v myšlení, komunikaci a činech o krok dál než konvenční intelektuální standard. Myslíš, že to stále ještě platí? A jestli ne, je možné aby se z klubové scény stala alternativní umělecká scéna s takovou tendencí?||Myslím, že už je. Vůbec by nebylo špatné ji zmapovat, doopravdy a pořádně. Za dobu její existence tady vznikly v jednotlivých žánrech zajímavé věci, které mají svoje špičky. |Umění může mít jeden takový zásadní problém, který já můžu znát osobně z DJingu. Nevýhoda téhle společnosti je v její konzervativnosti. Chce po tobě, aby ses někam zařadil, a v momentě, kdy to neuděláš, s tebou mají všichni problém. Dělám, co mě baví, a lidi mi pomáhají tím, že říkají "je to skvělý, co děláš" a "dělej to dál". Pak jsou lidi, ze kterých cítíš takový "na co si to hraješ, ty tady děláš, že tě baví hip hop, a je ti přes třicet". A výtvarní umělci mají taky tyhle stíhačky. Bojí se, že už jsou někam zařazený a, kdyby z toho vystoupili, někdo řekne "na co si to hraješ". Ale to není vůbec pravda, já si na nic nehraju, jenom se snažím dělat to, co mě doopravdy baví i s tím rizikem, co kdo řekne. Já nemám potřebu se vůči umělecké scéně nějak vymezovat nebo jí přát rychlou smrt, ale myslím, že to vlastně probíhá. Pro lidi je hodně lákavý do toho vstoupit a tvořit. Je nebaví servírovaná kultura, hledají trochu něco jinýho. Zrovna hiphopová scéna je u nás hodně zajímavá. Kluci z kapely Coltcha studují FAMU, do toho píšou texty, dělají muziku, sprejují, protože jsou to opravdový hiphopeři se vším všudy. Jsou mezi nima opravdu dobrý sprejeři a dělaj pěkný graffitti. Takových mezioborových věcí už je tady hodně, jenom se o tom nemluví a neví.||Má klubová scéna svoje malíře, filozofy, básníky? Je všestrannější?||Určitě. Alespoň z okruhu lidí, který znám, kde to vzniklo naprosto živelně, nebyl předem daný koncept, ale věci dělají naprosto intuitivně už několik let. Jde o multimediální akce. V nějaký chaloupce mají koncert, k tomu udělají výstavu vlastních věcí, zároveň tam někdo rapuje, což je improvizace jazyková. Dobrej raper by měl umět nejenom dobře rytmicky pracovat s hlasem, ale dát tomu i zábavnej příběh. To všechno se děje většinou bez konceptu, ale na základě vlastní filosofie.||Dá se nějak vysledovat společný přístup ke světu, kolektivní myšlení? ||Netroufnu si mluvit za celou scénu. Existují platformy podle stylové rozrůzněnosti a podle toho, jakej ten styl hudby má výstup. Lidi se můžou spíš ptát, co vlastně klubová scéna přináší světu. Lidi na konci tisíciletí, vystrašený předpověďmi o konci světa, nechtějí už nic řešit, chtějí brát drogy a bavit se. Zároveň ale vidím, jak se začínají hodně zjemňovat a otáčet k jiným hodnotám. Například party může mít až léčivý účinky. Lidi, který jednou vystrašily nějaký ostrý beaty, si myslí, že takhle vypadá každá party, a už nikdy nepřijdou, o hodně přicházejí. Dokáže to člověka ovlivnit a měnit. Kdybych tomu nevěřila, tak bych to nemohla dělat. |||




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Getting down and into it, I hope to write for some time with no other objective than to entertain, let you know and otherwise...
Více informací...
7 EUR
Devět her na 256ti stranách s obálkou Ivana Mečla. Kniha obsahuje zásadní autorovy hry z nichž některé byly poprvé uvedeny v...
Více informací...
10 EUR
Mother, 1994, acrylic painting on paper, 35 x 22,5 cm, framed
Více informací...
690 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS