Časopis Umělec 2008/2 >> Jitka Mikulicová Přehled všech čísel
Jitka Mikulicová
Časopis Umělec
Ročník 2008, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jitka Mikulicová

Časopis Umělec 2008/2

01.02.2008

William Hollister | umělec | en cs de es

Jde se o zdánlivě jednoduchou hru; dětskou hru. List papíru roztrháte na kousky různých tvarů a velikostí, rozsypete je po stole jako sněhové vločky, potom je všelijak zpřeházíte a různě pospojujete, až z nich vytvoříte obrázek. Obrázek, který tímto způsobem vznikne – řád vzešlý z chaosu –, o vašem vnitřním rozpoložení poví více než s rozmyslem provedená kresba.
Jitka Mikulicová (nar. 1980, Hustopeče) využívá i různých jiných prostředků, pomocí nichž vytváří osobitý vnitřní jazyk, ikonografii fragmentů. Tento jazyk je kombinací zmíněné hry s papírem a precizního intelektuálního procesu přípravy – která čerpá jak z dějin umění, tak z kritické metodologie, díky níž je umění nové generace umělců střední Evropy tak pozoruhodné. Jitka Mikulicová, která vystavuje od roku 2003 a v současnosti žije v Praze, studovala v Brně u Martina Mainera, v Lipsku byl jejím profesorem Neo Rauch a v Praze Jiří David,v jehož ateliéru na pražské VŠUP v roce 2007 absolvovala.
Útržky papíru představují střípky vzpomínek, úlomky současnosti – myšlenek, snů, budoucích plánů, posvátného a světského, představ o smrti. Tyto útržky definují myšlenky, a zároveň je rozostřují. V případě Sněhuláka (2007) vytvořeného z takovýchto střípků tak při bližším ohledání zjistíme, že se neskládá z jednotlivých kousků papíru, ale z pečlivě vytvořených tvarů, které roztrhaný papír napodobují. A podkladovou vrstvu netvoří dřevo, ale samolepicí tapety. V dětství stráveném na Moravě byla Jitka obklopena vyřezávanými objekty, které vyráběl její otec. Z odřezků a odpadů dřeva Jitka vychází, ale tvrdé dřevo – posvátný element – nahrazuje světskými prostředky, jako jsou laciné tapety s dezénem dřeva, pomocí nichž vytváří na podkladu z překližky originální abstraktní krajinu. Zpovzdálí si člověk představí autentické řemeslné zpracování intarzie, ale při bližším pohledu odhalí lacinost materiálů, jež nabízí současný svět – v obraze ale pookřejí a získají vznešenost, která dodává přítomnosti a tím i světu, jenž autorku obklopuje, větší důstojnosti.
Sklon k abstrakci se promítá i do její portrétní tvorby vznikající na podkladě zmíněného fragmentárního pozadí. Jedno ze tří velkých portrétních pláten uvedených v rámci nedávné výstavy v pražské Galerii Jelení s názvem U zdi (2008) představuje portrét její matky, jejíž oblečení a póza připomíná modelky z časopisů doby dávno minulé, navozuje atmosféru časů, které již ztratily svůj lesk. V tomto případě se abstraktní formy vytvořené z útržků papíru bijí s lineárními sfumatovými texturami zdi z kamení, která přechází do struktury stromoví, jež je na žlutém pozadí vyvedeno rychlými silnými tahy štětce. A právě v této částečné juxtapozici umělkyně samotné do jedince z ne tak vzdálené ale přesto velmi odlišné socialistické minulosti lze sledovat, jak se mladá umělkyně hrouží do záměrné dvojznačnosti, když se identifikuje se současností apřesto je zakletá v minulosti.
Další dva velké portréty vystavené v Galerii Jelení také dokládají postupné opouštění abstrakce. Portrét (2005) zachycuje ženu s pohledem upřeným dolů; možná sochu z období socialistického realismu, jejíž vytesaná tvář vystupuje z tmavého akrylového pozadí a lhostejně zírá směrem k horizontu lidstva. Představuje hybridní přízrak náboženských ikon, jehož prázdný pohled je pohledem české éry „normalizace“. Reprezentuje kulturní období předcházející éře tvorby umělkyně – jde o identitu, kterou nelze definitivně pojmenovat; lze však předpokládat, že ztělesňuje božstvo a že je ženského pohlaví.
Není bezvýznamné, že tato bílá tvář s prázdným výrazem vystupuje z černého podkladu posetého hvězdami – zase ty malé útržky papíru. Zatímco zde značí toto pole nebe, na obraze s názvem Mireček (2008) vystaveném ve vedlejší místnosti představuje spíše temnou propast. Přízračná tvář chlapce v záměrně hrubě stylizovaném lidovém pojetí strašidelně září, pohled upřený vpřed, oči dokořán. Představivost umělkyně podnítila tvář malého chlapce z náhrobku. Skutečný Mireček se narodil ve stejný rok a žil ve stejném městě jako Jitka – a na náhrobku je vytesáno stejné jméno, jaké patří i umělkyni: Mikulica.
Fakt, že transformovala do kamene vyleptaný obrázek, ovlivnil samotný proces tvorby díla. Nechtěné deformace a styl původní podobizny byly zachovány, včetně mírně šilhajících očí. Při pohledu na vyleptanou fotografii mrtvého nalezla umělkyně paralelu, na jejímž základě v přítomnosti sleduje souznění svého života a svého okolí.
Zkoumání formy kamene z malířského hlediska vedlo Jitku ještě o krok dále – k vytvoření cyklu náhrobních kamenů. Ty už jsou vyvedeny ve skutečném čediči – kameni, používaném jako materiál pro náhrobky, do jejichž lesklého povrchu jsou vyleptány podobizny zemřelých. Lidé zachycení v tomto cyklu ovšem nejsou mrtví; jsou zpodobněni strnulí uprostřed života, nadšeně se usmívají jako na fotografických momentkách – podobají se přízračnému Portrétu v duchu socialistického realismu, v každém případě se však nacházejí v idylickém a optimistickém rozpoložení. Na jednom z těchto náhrobků se nechala zvěčnit sama Jitka, v košili (připomínající pionýrskou) zapnuté až ke krku a s optimistickým úsměvem. Na co lepšího se člověk může těšit než na budoucnost vytesanou na náhrobním kameni. „Vycházela jsem z idylického momentu,“ vysvětluje, „a vyrytím do kamene se úsměv a nadšený lesk v očích zmrazil v optimistickou křeč.“
Jitka pracuje převážně ve svém karlínském ateliéru, kde je, vedle školní lavice, kazatelny a bílého počítače Macintosh, obklopena i předměty, ze kterých spřádá svá díla. Na zdech visí dětské koláže z výtvarné výchovy ve školce spolu s fotokopií Jardin sur l‘herbe Eduarda Maneta a sítotisky Jaroslava Rösslera, Josefa Čapka či S. K. Neumanna; Lonely Metropolitan Herberta Bayera z roku 1932 znázorňující otevřené dlaně s očima v koláži s nájemním domem sousedí s fotografií jiné dlaně třímající čtvercovou fotografii příbuzného, jehož tvář je částečně zakryta bílým čtvercem – příprava na příští malbu.
Pozornost upoutá i malá černobílá fotografie, která byla převedena na plátno. Jitčin přístup je nejvíce patrný na akrylové malbě na plátně s názvem Schody (2007). Tento obraz byl inspirován zaslanou fotografií – starým černobílým portrétem příbuzné, která stojí na pozadí horizontální linie schodů jako z Ejzenštejnova Potěmkina. Jitčin portrét ženy z dávno minulého světa socialismu zapracovává do stínů chladné čedičové rysy typické pro podobiznu Mireček. A stejně jako u jiných portrétů je tvář částečně překryta bílým čtvercem – dalším útržkem papíru. Nohaté dámy v pozadí jsou zamazány, zůstávají pouze dolní partie jediné krásky, která sestupuje se schodů. Vytváří se tak zde důvěryhodná replika historie, ač mírně pozapomenuté a překroucené.
Ve svém odklonu od abstrakce Jitka ukázala, že lidská podoba, jednotlivec, anonymní osoba či dokonce sochařský akt – systematické studium znovuoživených uměleckých žánrů – skýtá potenciál pro komplexní ztvárnění protichůdných ploch, epoch, myšlenek a generací ve vzájemné souhře – v souhře stejně jednoduché jako dětská hra.






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Dokument z jednoho ze sympozií v legendárních Plasech. Umělecká akce byla tentokrát inspirována pohádkovým příběhem pod vedením...
Více informací...
6,04 EUR
Obsah:, , Ondřej Brody - Staropramen, Václav Magid - Max Švabinský, Jiří Franta - Meditace, Jakub Hošek - Like like the...
Více informací...
3,98 EUR
Originální novodobý komiks, jehož autorem je známý ilustrátor týdeníku Respekt, Pavel Reisenauer, dal zabrat mnohým jeho...
Více informací...
20 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS