Časopis Umělec 2007/4 >> Nevěřit vlastním očím Přehled všech čísel
Nevěřit vlastním očím
Časopis Umělec
Ročník 2007, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Nevěřit vlastním očím

Časopis Umělec 2007/4

01.04.2007

Lenka Dolanová | seeing | en cs de es

„VE SVÉM UMĚNÍ JSEM SE DOSTAL K BODU, KDY VEŠKERÉ OBRAZY, KTERÉ VYTVÁŘÍM, EXISTUJÍ POUZE V MOZKU.“

Alfons Schilling obývá prostorný byt nedaleko vídeňského nádraží Westbahnhof. Vypravila jsem se za ním v lednu roku 2007, abych se dozvěděla víc o jeho experimentech s Woodym Vasulkou, s nímž v 60. letech krátce sdílel v New Yorku ateliér. Pro oba bylo toto období společných her a vzájemného ovlivňování důležitým předělem v tvorbě. Protestovali proti omezením malířství a kinematografie a nalézali svůj vlastní způsob vidění. V té době začal Schilling konstruovat své první přístroje. Na konci září jsem se vypravila na Schillingovu výstavu v Muzeu užitého umění, nazvanou Sehmaschinen 007. Při té příležitosti jsem ho navštívila znovu, tentokrát již abych se dozvěděla víc o jeho vlastním díle. Šestihodinová návštěva byla sice náročná, ale uběhla jako voda, až jsem měla pocit, že se tam udála nějaká hra s časem.

Hned na začátku mě totiž Alfons uvedl do svých pochybností o způsobech strukturování skutečnosti. „Uvědomil jsem si, že svět není takový, jakým se zdá být. Kdo říká, že den musí mít čtyřiadvacet hodin?“ Poznamenal mimochodem, že své hodiny má nastavené tak, aby ukazovaly hodin jen deset místo dvanácti. Později mi na reprodukci Giorgionovy malby „Fiesta Campestre“ předváděl, že se lidé neumějí dívat. Ukazoval nelogická zobrazení rukou a nohou: „Podívala jste se na ni někdy? Vše je špatně. Tak do dopadá, když se díváte na věci.“ Ve velké centrální místnosti jeho bytu je o stěnu opřená série fotografií lidí, kteří ho obklopovali v newyorském období: pošťák, popelář, prodavač z potravin a jeho žena, soused zleva Bob, sousedka zprava a Schillingova blonďatá přítelkyně. Vysvětlování teoretických aspektů tvorby se volně prolínalo s životními příběhy, které často odkazovaly právě k těmto lidem. Schillingovy „přístroje na vidění“, Sehgeräte a Sehmaschinen, lze chápat jako formu protestu proti náhodné povaze našeho vidění. Vyvolávají závrať z toho, že naše vnímání světa je jen jednou konstrukcí ze všech možných, která nám je náhodou biologicky daná. Naše smysly by mohly být zkonstruovány odlišně. „Vidění je náhodné, protože ze všech vlnových délek si bereme jen krátký úsek mezi 400 a 700 nanometry. Nemůžeme vidět infračervené ani rádiové vlny. Některá zvířata vidí pár dalších vln, například hmyz je zajímavý, také vidí barvu. Zatímco třeba kráva barvu nevidí.“ Jeho přístroje vyvolávají otázky, jaké by to bylo mít odlišné smysly, co bychom pak viděli a jak bychom mysleli a cítili. Náhodností se vyznačuje nejen vidění, nýbrž i naše osudy, a jak Alfons několikrát zdůraznil, je nutné být na správném místě ve správný čas. Správným místem pro Alfonse Schillinga byla nejprve Vídeň, kam přišel roku 1956 z rodného Švýcarska a kde pracoval jako bankéř (narodil se v Basileji roku 1934). Nastoupil na uměleckoprůmyslovou školu, nejprve do grafického a poté malířského ateliéru. V tomto období se stýkal s okruhem Güntera Bruse, Otto Muehla a Adolfa Frohnera, zástupci vídeňského akcionismu, s nimiž sdílel zejména touhu o překonání malířství na plátně procesem jeho destrukce. Později v Paříži vyústila tato snaha v rotující malby, spojující akční malbu a kinetické sochařství. Ručně rozpohybované či motorizované kruhové malby byly pokrývané gestickými tahy štětce. Zapojení přístroje naznačilo konec malířství: „Už jsem nevěděl, co malovat, protože to dělal stroj, a dostal jsem se do krize. Nevěděl jsem, proč bych měl jezdit zpátky do Vídně, tak jsem se rozhodl odjet na pár týdnů do New Yorku a zůstal jsem tam 24 let. To byl začátek.“ V počátečních newyorských letech 1962–67 Schilling pomáhal jiným umělcům malovat a upravovat ateliéry. Také pracoval na dokumentu o akci „9 Evenings: Theatre and Engineering“, slavné sérii performancí, propojující avantgardní umělce z oblasti divadla, tance a nových technologií s inženýry z Bellových laboratoří v Murray Hills, která proběhla roku 1966 v New Yorku. Při té příležitosti se seznámil s vědcem Donem Whitem, pod jehož vlivem začal již roku 1967 v Bellových laboratořích zkoumat principy holografie. Dílo Bély Julesze, neurologa a experimentálního psychologa maďarského původu, který se zabýval zejména hloubkovou percepcí a rozpoznáváním vzorců v rámci vizuálního systému, jej zase inspirovalo k tvorbě autostereogramů. Jedním ze Schillingových prvních přístrojů byl „Pavouk“, umožňující vytvořit postupně řadu snímků stejného objektu, tedy jakousi kontinuální 3-D fotografii. Jediný snímek, který s „Pavoukem“ udělal, byl portrét souseda Boba. „Domníval jsem se, že to nefunguje příliš dobře, takže jsem už další nedělal.“ Tvář člověka na fotografii nicméně působí plasticky a zejména jeho ruka natažená dopředu vyvolává dojem vystupování do prostoru. Bob byl člověk, který Schillinga seznámil se stereo fotografií a prodal mu první aparát, s kterým Schilling nafotil protesty proti válce ve Vietnamu v Chicagu. „Vždy jsem toužil dělat 3-D malby či fotografie. Všechno to ale začalo roku 1968.“ Schilling chtěl vytvářet 3-D obrazy, pro jejichž prohlížení by nebylo zapotřebí žádných brýlí. Začal experimentovat s čočkovým-rastrovým systémem (Lippman-Linsen-Raster), vytvořeným z transparentního plastového materiálu, jehož horní plochu tvořily dlouhé polo-cylindrické čočky. Chicagské lentikulární fotografie v sobě obsahují několik samostatných 3-D snímků, každý ve vlastní obrazové optice. Jsou viditelné, pouze když zaujímáme postupně různé úhly pohledu: „Musíte vstát a pozorovat je z různých směrů a uvidíte odlišné obrazy. Ideální vzdálenost je asi jeden metr před nimi. Takže teď, když se podíváte, můžete vidět jeden konkrétní obrázek. Je to záležitost milimetrů, uvidět je dokonale oběma očima. Který vidíte teď? Vojáky s helmami a plynovými maskami?“

ELEKTRONICKÉ PROSTORY

Alfons Schilling je přesvědčen, že vývoj zobrazování směřuje k 3-D a celé jeho dílo je jakýmsi protestem proti „tyranii kyklopského vidění“, umění tzv. pro jedno oko. Počátky studia stereoskopie sahají již do antiky. Z novějšího období je zajímavé zmínit esej „O Stereokino“ Sergeje Ejzenštejna z roku 1947, v němž tvrdí, že nastávající konečná syntéza všech žánrů vyústí v utopii „stereokina“, stereoskopického filmu. Schillingův návrh „binokulárních stereoskopických videosystémů“ byl vytvořen pro experimentální laboratoř Channel 13, kde působili také Nam June Paik, Ed Emshwiller či Woody Vasulka. Tvořily jej dva malé monitory připojené ke kamerám, umísťované před levé a pravé oko. „Takže nyní jsou mé kamery mé oči. Kdykoliv odložím své oči, jsem to já sám, můžu se dívat dozadu, nebo můžu každý připevnit na jednu nohu a kráčet. Nebo bych mohl mít dlouhý kabel, umístit kamery sem a chodit místností a viděl bych sebe kráčejícího z tohoto úhlu pohledu. A všechno stereo, v prostoru.“ Důležitá je právě myšlenka možnosti vstupovat do obrazů, které zároveň pozorujeme. Teoretickou formulaci tohoto prostředí, manifest Electronic Spaces z roku 1973, označil teoretik Peter Weibel za první uměleckou vizi kyberprostoru. Binokulární video spektákl měl pozorovatele uzavřít do virtuálního umělého 3-D prostředí, v němž by bylo možné volně se pohybovat. Dvě videokamery – „umělé oči“ – by poskytovaly dva perspektivně různé obrazy, pozorované na dvou miniaturních monitorech umístěných před očima a v mozku slučovaných do 3-D vjemu. „Nefungovalo to příliš dobře, protože monitory byly černobílé a nepříliš ostré, takže kvalita materiálu nebyla dobrá, ale já jsem musel dokázat, že to, co mám v hlavě, nějak funguje.“ Daleko známější než Schillingovy experimenty jsou pokusy amerického počítačového vědce Ivana Sutherlanda, který již roku 1966 vytvořil „head-mounted display“ (HMD) pro Bell Helicopter Company, brýle se dvěma malými binokulárními displeji se zvětšujícími čočkami pro každé oko, sloužící například k promítání stereo filmů anebo k vytvoření virtuálního prostředí. Díky technologii snímání pohybu hlavy bylo možné poskytovat v reálném čase upravované počítačové obrazy. Dalším známým experimentem je „Telesphere Mask“ Mortona L. Heiliga z roku 1960, kombinující princip stereoskopu s televizí. Tento „stereoskopický televizní aparát pro individuální použití“ tvořily dvě miniaturní TV obrazovky umístěné v masce nasazované na obličej, poskytující 3-D obrazy. Na rozdíl od jeho předchozího vynálezu Sensoramy (1957), simulátoru virtuální reality používající 3-D pohyblivý obraz, vůně, stereo zvuk, víření vzduchu a vibrace sedadla, v němž divák seděl, zde se jednalo o zařízení, s nímž se dalo procházet prostorem, a v němž se počítačové obrazy mísily se záběry aktuálního prostředí.

VISION MACHINES

V experimentech s elektronickými prostory již Schilling nepokračoval. Vydal se do oblasti vytváření nedigitálních, optických přenosných nástrojů, které je však také možné zařadit do oblasti rozšířené (augmented) reality; kombinují virtuální realitu s prvky reálného světa, jsou interaktivní v reálném čase a poskytují 3-D zobrazení. „Stroje na vidění“ začaly původně vznikat jako prohlížecí zařízení pro pozorování Schillingových stereo maleb a fotografií, obtížně pozorovatelných pouhým okem. Později zjistil, že některé z přístrojů, využívajících systému prizmat a zrcadel, jsou zajímavé i pro prohlížení krajiny, a začal je používat při procházkách v přírodě. „Jenže bylo velice nebezpečné, když jsem chodil sám krajinou, protože stroje převrací prostor a kde vidíte díru v zemi, tam je ve skutečnosti kámen. Když se díváte přímo do aparátu, můžete někam spadnout. Tak jsem si řekl, že musím postavit taková tykadla, aby se třeba dotkla země anebo stromů okolo.“ Malé přístroje se postupně proměnily v rozměrné konstrukce, působící také svou tíhou, jelikož pohybovat se s nimi bylo možné pouze pomalu. Jak ovšem Schilling poznamenal, fyzická podoba objektů je vlastně nedokončená; rozhodně není něčím záměrným a vychází spíš z praktických potřeb. Zajímavá je v tomto případě otázka divácké zkušenosti. Na výstavě v MAKu byly některé z přístrojů vystavené na vysokých podstavcích bez možnosti si je vyzkoušet. Na mou připomínku, že přístroje tak vlastně není možné poznat, odpověděl Schilling: „Proč by bylo nutné se přístrojů dotýkat, vystavěl jsem je pro sebe. Dívám se jimi a používám je.“ Cílem těchto experimentů je vytvořit „kompletně subjektivní prostředí“, tvorba je zde v jednotě s poznáváním; je vytvářením situací. „Stroje na vidění“ narušují naši vlastní logiku a sítnicové návyky a nabízejí zkušenost oscilující mezi naším „přirozeným“ viděním a tím přístrojovým. Inverzní optika přístrojů mění vertikály na horizontály, to, co je napravo, zrcadlí nalevo, staví věci „na hlavu“, to, co je vzadu, ocitá se vepředu, co je dál, se zdá blíž a naopak. Obraz vzniká až v průběhu procházení prostorem a existuje pouze jako jedinečná individualizovaná zkušenost. Právě to chtěl Schilling vyjádřit, když se rozhodl hovořit již nikoliv o binokulárním obraze, nýbrž o binokulární mysli. Při první návštěvě mi Alfons představil přístroj zvaný „Gazela“ (1978), složený z prizmat a zrcadel umístěných na dřevěném stojanu. Postavil před něj krabici, a ta se proměnila v díru v podlaze. Na výstavě byla před „Gazelou“ umístěná hromada cihel; převrácené vzhůru nohama vypadaly velice plasticky, zřetelně a jasně vystupovaly ze svého okolí. Přístroj převrací veškeré prostorové vztahy objektů: popředí se stává pozadím, levé pravým, negativní prostor je viděn plasticky. „Je to jako být v úběžníku a dívat se nazpět časem“, prohlásil Schilling. Jeden pohled „Gazelou“ opravdu stačí na to, abychom začali pochybovat o tom, zda je rozumné věřit vlastním očím. V roce 1975 přichází Alfons Schilling s „teorií časových bodů“: 2 Ts = Sp, tedy dva simultánní časy = prostor. Prostorový obraz je vytvářený v mozku prostřednictvím propojení dvou odlišných prostorových bodů, tzn. různých bodů v čase. Oko tedy není stanoviště, nýbrž časový bod. Když jsem ho žádala o bližší vysvětlení této teorie, chvíli přemýšlel a pak mi na zpáteční cestu vlakem z Vídně do Prahy věnoval zatemňovací proužek pro vytvoření efektu zvaného Pulfrich. Ten vzniká díky skutečnosti, že při nižší hladině osvětlení reaguje mozek na přicházející informaci pomaleji. Když omezíme hladinu světla přicházejícího k jednomu oku, dochází díky zpoždění v percepci k vytvoření iluze hloubky, neboť pohyblivý objekt pozorovaný okem s omezenou světelností působí, jako by se opožďoval za obrazem pozorovaným druhým okem. „Je to vždy v prostoru, různé časy znamenají prostor, stejně jako v kosmu, kde má každá hvězda odlišný čas, odlišnou distanci.“ Držela jsem proužek před pravým okem a objekty ve střední vzdálenosti vypadaly, že se pohybují strašně pomalu, a zdály se být menší než ve skutečnosti. Po odstranění proužku se vše překvapivě zrychlilo. Celou cestu jsem s proužkem před okem přemýšlela o tom, jak pěkné by bylo vstoupit na chvíli do světa „za Gazelou“.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
248 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS