Časopis Umělec 2003/3 >> MIMO NOVÉ UMĚNÍ KOSOVA Přehled všech čísel
MIMO NOVÉ UMĚNÍ KOSOVA
Časopis Umělec
Ročník 2003, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

MIMO NOVÉ UMĚNÍ KOSOVA

Časopis Umělec 2003/3

01.03.2003

Shkelzen Maliqi | focus | en cs

"Experiment a úplná změna paradigmatu mezinárodní umělecké scény zodpovídají za rozšíření kosovského umění. Tradice krásných umění v Kosovu není dlouhá – až do nedávné doby tu byly jen dvě pionýrské generace moderních umělců – dominuje tu samolibý, nekonfliktní akademismus. První generace kosovských umělců (kromě Xhevdeta Xhafy, který zůstal věrný svému opravdovému, velmi kvalitnímu beztvarému umění, i když se zde objevilo poněkud později) si zvolila cestu vyšlapaných stezek figurální malby, konkrétních záležitostí, symbolizace či stylizace “sociální skutečnosti” a podržela se ducha času, kterému vždy vévodí většinový vkus okolní společnosti.
Nedochází k žádným velkým experimentům s technikami či žánry. Názorně to ukazuje práce Muslima Mulliqiho. V jeho dílech, podobně jako u dalších nejlepších představitelů kosovské školy (mezi jinými například Gjelosh Gjokaj, Rexhep Çavdarbasha, Agim Salihu), jsou témata a myšlenky vždy zřetelně ukotveny v čase a prostoru. Tito umělci úmyslně zastupují konkrétní kulturu. Hledají něco, co bude ukazovat opravdové kosovské a albánské umění. I když se jejich styly liší a jsou velmi individuální, zajímavá je jejich tematická blízkost: okruh albánských legend, tradiční albánské věže (Kulla), prokleté hory a zdi, které rozdělují Albánce, klece, atd. Potřebu “malovat” duchovní a ideologický tep doby, aby vizuálně “zaznamenal” vzestupy a pády národních aspirací, zosobňují práce Muslima Mulliqiho se značnými přechody mezi tématy, jak je obhajoval během různých etap svého vývoje a fází kosovského kulturního a politického vývoje. Proto začal Mulliqiho v padesátých a šedesátých letech malovat ve stylu drsného sociálního realismu. Jeho práce jsou umělecky velmi silné, ale zúročily se zejména v sedmdesátých letech, v době, kdy Kosovo získalo velkou míru autonomie se statutem a pravomocemi blízkými státu.
Mulliqi nejprve namaloval sérii zobrazující albánské věže, symbolizující odpor, pocit zakořenění, aby v příští sérii přešel k tematice modrých obloh, které zdůrazňují touhu po pozdvižení kolektivních aspirací, připodobněných k Ikarovu letu. Teprve v poslední fázi, v osmdesátých a devadesátých letech, kdy začal proces rušení kosovské autonomie a kdy také byl ukončen, se mu jako umělci zhroutila motivace. Nicméně vrátil se k čistému umění, intimním a melancholickým malbám: jednoduchým krajinkám a portrétům. Jsou silné a připomínají “věčný” a s ničím neporovnatelný lesk enkaustik z Fajúmu.
Jisté je, že až do osmdesátých let se umění v Kosovu dařilo a akademici představovali vrchol jeho vývoje. Téměř všichni prominentní umělci se etablovali jako profesoři ve svých vlastních ateliérech s možností vystavovat. Jejich privilegia ale nevyvolávala závist. Kosovo bylo chudou oblastí, kde chybělo publikum, jež by umění ocenilo.
Po roce 1981 kosovský instituční akademismus čelil vnucené krizi, která v devadesátých letech nabyla katastrofálních rozměrů. Vystupňování etnických a politických konfliktů zničilo celý systém kultury. Následkem násilného připojení Kosova (1989-1991) byli Albánci “očištěni” od výchovných a kulturních institucí (Galerie umění v Prištině, filozofická fakulta, kulturní centra a celá řada institucí, jež organizovaly kulturní život, atd.) a dostali se pod úplnou kontrolu srbských nacionalistů. Albánské umění tehdy buď zaniklo, nebo bylo odsunuto na okraj společnosti.
Po další dva roky byla albánská umělecká scéna ve stavu šoku a deprese. Teprve v roce 1993 se objevily nové, alternativní formy organizování uměleckého života, které šly ruku v ruce se širokou reorganizací uvnitř albánské společnosti. Restaurace, kavárny a další nezávislé albánské instituce převzaly roli galerií. Tento způsob odporu, i když s různou mírou vyvíjeného nátlaku, také začal zpochybňovat význam umění přijímáním kritického přístupu k umění “otců” a k jejich šťastnému, nekonfliktnímu akademismu.
Na konci osmdesátých let se objevila třetí generace umělců. Vzdálili se od akademismu a v malbě zvolili spíš “realismus”, přičemž využívali také abstraktní umění a experimentovali. Tato generace reagovala na hrůzy, jež je obklopovaly. Únik z děsivé reality připomíná jeden ze závěrů, k němuž před půlstoletím v podobném historickém kontextu došel Paul Klee, když prohlásil, že čím hrozivější je skutečnost, tím abstraktnějším se stává umění.
Třetí generace kosovských umělců (z nichž někteří se vyjadřují explicitněji, zatímco jiní více váhají) se vydala za hledáním nových forem výrazu. Nejodvážnější z nich ovládli “destruktivní” a “dekonstruktivistickou” tvůrčí expresi nového postmoderního umění, jejímž krédem mohl paradoxně být kreativní nihilismus.
Rozdíl mezi akademismem a antiakademismem jako jedním z možných všeobecných kvalifikací umění je zdůrazňován kvůli kontrastu tohoto fenoménu. Tento úhel pohledu nám umožňuje pochopit umění v kontextu dané situace, v níž se umění nachází. Ve skutečnosti jsou tu dva úhly pohledu: jeden souvisí s lokální situací a uměleckými trendy a s nimi se srovnává umění provokativní. Další souvisí se světovými trendy, ve vztahu k nimž se tato provokace jeví celkem neškodná. Ale tento referenční model se omezuje spíše jen na provokativní aspekt umění, než by se soustředil na hodnotu projektu. Jeho deskriptivní dimenze a ta, která se týká hodnoty, mohou být zaměněny. To je obzvláště zřetelné na úrovni regionů, kde je toto umění vnímáno jako “nihilistické” a “bezcenné”. Nicméně, pokud srovnám dřívější a současné alternativní umění, netrvám na aspektu souvisejícím s hodnotou. Provokativní umění není a priori lepší či horší než dřívější umění; v první řadě je úplně jiné. A jako takové vyžaduje jinou citlivost a tím pádem i jiný přístup.
S ohledem na druhý úhel pohledu a jeho vztah k současným světovým trendům jsem se, když vznikala výstava Përtej, zeptal na následující věc: “Je objevení generace mladých a ‘rozzlobených’ kosovských umělců jen šokem regionálního významu? Nebo mohou, jako opravdoví ničitelé konvencí, vytvořit širší komunikaci s moderními uměleckými trendy světa?” Nesnažil jsem se na tuto otázku odpovědět přímo. Otázka měla vyprovokovat návštěvníky výstavy.

Výstava Maksuta Vezgishiho, jež se konala ve Vatra Café Gallery v Prizrenu (9.-23. února 1993), ohlašovala vznik nového kosovského alternativního umění. Odehrála se v periferním prostoru, mimo dosah profesionálů. Proběhla bez povšimnutí, bez kritického posudku, který si zasloužila. Jedním z důvodů, proč umělečtí kritici a umělci nezaznamenali Vezgishiho výstavu, je, že je vzděláním architekt, ale pracoval také v divadle (jako režisér, scénograf, kostýmní designér atd.). Jen málokdo si v té době byl vědom toho, že kromě nábytku a grafického designu tvoří také umělecká díla. Jeho divadelní projekty byly úspěšnější, i když většinou pracoval s amatérskými skupinami z Prizrenu. Možná měl smůlu či nemohl pracovat na původních projektech s profesionálními divadelními soubory. V roce 1990 získal Vezgishiho projekt s názvem The Divine Proportions první cenu na posledním jugoslávském festivalu amatérských divadel.
Téma Vezgishiho exhibice ve Vatra Gallery se soustředilo na novou ikonu i na obrazoboreckou tendenci k návratu symbolu a k čistě malebnému, jako je vize věčnosti tohoto světa. Vezgishiho umění nerozlišuje jen ducha univerzality a nadčasovosti, ale také tendenci kombinovat různá umělecká média do jednoho projektu. Operuje s přesahem malby, s posunem k jiným médiím výrazu, vždy se sklonem k ontologizaci malířského ve všech dimenzích, v nichž se objevuje, jak ve formálních aspektech scény, tak v dosahu každé události. To znamená, že Vezgishiho performance se nezabývají jevištními a dramatickými efekty jako takovými či možnými ilustrativními a demonstrativními funkcemi specifických figurativních idejí. Naopak, vidí vystavení jako extenzi malby - její vylévání do prostoru, stejně jako je malba sama extenzí ideálních spirituálních vztahů.
Vezgishi ale nebyl schopen vyjádřit tyto přesahující extenze a posuny tak, jak si vysnil; tyto myšlenky nebyly pochopeny, ani nezískaly podporu. Vcelku se jeho umění zdá být až příliš ambiciózní, než aby bylo přijato a uznáno, a je ještě méně úspěšné v získávání podpory institucí v oblasti tak chudé, jako je Kosovo, kde většina lidí soudí, že jsou důležitější věci, jež je třeba vykonat, a kde vláda nemá žádný zájem na “zbytečném” umění, především proto, že cíle takového umění jsou příliš výsostné.

Výstava Sokola Beqiriho ve studiu Intermedia v Prištině (březen 1995) představuje druhou důležitou etapu v objevování nového umění v Kosovu. Beqiri vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění v Prištině a postgraduál dokončil na akademii v Lublani. Jeho práce byly zastoupeny na několika renomovaných výstavách (na grafických bienále v Lublani a v Záhřebu) a měl také vlastní výstavu ve Frankfurtu v roce 1994 (Palais Jalta). Jeho grafiky se nesou ve stylu abstraktního expresionismu, jenž je redukován na vztahy mezi černou a bílou. Beqiri ale pracoval také s jinými technikami, hledal transcendentní okamžik přístupu, který hraničí s uměním a ne-uměním, malbou a ne-malbou, artefaktem a ne-artefaktem, životem a ne-životem, životem a smrtí, krásou a kýčem. Výstava ve studiu Intermedia se uskutečnila v relativně malém prostoru podkroví a nabízela zajímavý průsečík Beqiriho dekonstruktivistického výzkumu. Výstava byla sestavena jako kompaktní připomínka jakéhosi “bouřlivého trysku” umělecké avantgardy dvacátého století, představovala ale parodii a výsměch. Parodie byla zřejmá také na jeho výstavě v restauraci Hostinec dvou Robertů (Hani i Dy Robertëve) v dubnu 1997. Tady spolu s grafikami a malbami, jež byly úmyslně provokativní, “bez vkusu”, “ošklivé”, vyhotovené v hrubých a nejasných barvách, vystavil také dvě velké fototapety s idylickým motivem krajinek. Umělec je ale přemaloval různými barevnými vosky, takže z jejich “dekorativní”, “zkrášlující” funkce nezůstalo nic než zřetelně umělecký výraz klamného vkusu, náhražky konzumu, instantní krásy a kýče.
Tento odstup – ironie a parodie zároveň – je rozeznatelný také v jednání a změně funkcí etnografických objektů, jako jsou okna, dveře, sudy... Jsou staré a krásné a jako etnografické předměty obvykle vyvolávají představu idyly, zbožný přístup a tradici “lidového” génia. Ale umělec náhle poukazuje s pomocí uměleckých prostředků na jejich nebezpečné znetvoření a degeneraci. Beqiri ke dřevěným sudům a máselnicím přidělal malé kužely, a dal jim tak tvar “etnobomb”, které následně pokryl různými barvami, takže se podobají bonbónům a vypadají jako kýč, jenž nás obklopuje. Zobrazil “neškodnou” agresi, která v Bosně způsobila masovou destrukci.

Třetím důležitým krokem ve vzniku alternativního umění v Kosovu byly dvě po sobě následující výstavy Mehmeta Behluliho v Prištině v lednu a březnu 1997 (Hani i Dy Robertëve a Dodona Gallery). Zatímco první výstava prezentovala díla prvních dvou etap jeho uměleckého průzkumu, v Dodona Gallery výstavu/instalaci tvořil kompletní cyklus děl připravených speciálně pro tento prostor. Upustil od jednobarevných abstrakcí, které tvořil na počátku devadesátých let během postgraduálních studií v Sarajevu. Místo toho pracoval s konceptuální křižovatkou - konfigurací nevinných “dětských” obrázků na jedné straně a instalacemi i objekty představujícími prostorové adaptace idejí malby na straně druhé. V obou případech si ale udržel základní monochromatický přístup. Pracoval s jednou dominantní barvou (černou, bílou či jejich kombinací), kterou používal k mapování vnitřních pohybů, pulzacemi malířského gesta, kompozičních tvarů, odstínů barvy, atd. V instalacích monochromního efektu dosahoval tavením každodenních předmětů, většinou starých a odložených věcí, jakými jsou tašky, krabice, knihy, co už nejsou “v módě”, židle, okna, dveře, skříně, stará zrcadla a hodiny, klobouky a provazy. Celá tato sbírka pomíjivých věcí byla spálená či zničená nejen časem a nevyhnutelnou entropií, ale také šílenou vírou, touhou archivovat ideologické fantazie a nerealizovatelné utopie. Dehet, jenž zaplavuje svět, se mění ve vizi (metafora je zřejmá) katastrofické skutečnosti Sarajeva, kde umělec žil až do vypuknutí války. A kde skutečně existují tyto prostory, místnosti, hromady spálených knih a knihoven. Umělec je šokován a protestuje proti následkům totalitárních ideologií, vede nás k opatrnosti, abychom se nenechali omámit falešnými materiálními statky.

Jako celek vyjevuje kosovské alternativní umění svými individuálními vizemi a přístupy, představenými těmito třemi umělci, politickou realitu, která se nám rozpadá před očima. Týká se to také toho umění, které zůstává neporušené uvnitř železných rámů sebeklamné lhostejnosti, a světového názoru, jenž je naivní a iluzorní, protože nevidí otevřenou jámu, propasti civilizace, absurdno a konečně také hrozbu úplného zničení.
"




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Výběr z německého videoartu a experimentálního filmu. Divus a Eastern Alliance v edici Teledivision vydal 27 německých videí a...
Více informací...
6 EUR
Jedny z nejpříšernějších příběhů na světovém trhu s kvalitní brakovou literaturou. Negativistický egoista Sliz - příšera...
Více informací...
2,41 EUR
1991, 31.8 x 27.3 cm, Print
Více informací...
223,20 EUR
1999, 43.5 x 35.5cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
1 116 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS