Časopis Umělec 2005/1 >> Autenticky žitý stereotyp _ opomíjený fenomén manželského umění Přehled všech čísel
Autenticky žitý stereotyp _ opomíjený fenomén manželského umění
Časopis Umělec
Ročník 2005, 1
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Autenticky žitý stereotyp _ opomíjený fenomén manželského umění

Časopis Umělec 2005/1

01.01.2005

Lenka Klodová | studie | en cs

Iniciace
Fascinují mě performance Wladyslawa Kazmierczaka a Ewy Rybské. Jejich četná představení mají různý, převážně politický, poetickým jazykem sdělovaný obsah, ale v jednom ohledu mě fascinují všechny stejně silně. Když vidím vedle sebe muže a ženu středních let ve smokinzích, cítím zvláštní napětí, které z takto elementárně ustavené dvojice čiší.
Dvojice vůbec znervózňují. Mnohem víc než umělecké skupiny. Člověk podvědomě hledá, jaký je mezi těma dvěma vztah, dvojice má vypovídat o dualitě, očekává se, že je vytvořena proto, aby vypovídala o doplňujících se protikladech, o základních duálních principech. S tímto očekáváním se dá velice dobře počítat a rozehrávat na jeho základě další významové hry. Geniální je v tomto směru fotografická dvojice Jasanský-Polák, která pracuje s rozostřováním autorství na základě faktu, že na fotoaparátu je jen jedna spoušť.
V případě Kazmierczaka a Rybské mi kmitá hlavou otázka, proč tam ta Ewa vlastně je. Vzdáleně vypadají jejich performance jako schéma Iluzionista a jeho krásná asistentka. Ale kouzelníkovy asistentky jsou většinou postavy epizodní, s čistě doplňkovým úkolem – k uhrančivému muži ve smokingu, který dokáže manipulovat s realitou, křehká žena ve flitrových šatkách jako dekorativní předmět. Ewa je ale v pánském smokingu, výraz její tváře s velkýma tmavýma očima má blízko sfinze. Rozhodně není žádným genderově stereotypním doplňkem. Spíše se zdá, že vytváří druhý, rovnocenný hlas dvojhlasu, druhou tvář Januse. Performance Kazmierczaka a Rybské jsou vlastně tvořené androgynní osobou, která má svou mužskou a ženskou postavu. Umožňuje to této dvojosobě rozehrát performance v prostoru, klást otázky i odpovídat, prostě je to výhodné po všech stránkách. Přitom obě tyto tváře neřeší samy sebe, neventilují klasické mužsko-ženské stereotypy, ty mají zřejmě vyřešené, což jim umožňuje obrátit veškerou energii sdělení ven, k divákovi a k vlastním tématům performancí. Sdělovat je zdůrazněně, s dvěma vykřičníky nebo otazníky.
V Čechách na umělecké scéně nenajdeme podobnou dvouhlavou bytost mezi umělci, ale mezi výtvarnými teoretiky. Známý pojem Ševčíci zahrnuje Janu a Jiřího Ševčíkovy, kurátory a teoretiky umění. Jejich články a kurátorské projekty zvláště z 90. let byly také již výsledné, dalo by se říci androgynní projekty, jejichž mísení ze dvou ingrediencí se odehrávalo v domácí laboratoři.

Ustavení pojmu
Případy Kazmierczaka a Rybské a manželů Ševčíkových se zdají být vzorovými situacemi, v nichž se kryjí dva kruhy – profesionální a životní partnerství. Dovoluji si v tuto chvíli ustavit nový termín „manželské umění“. Než však bude možné tento pojem blíže definovat, podívejme se na ukázky děl, které bychom do něj mohli zahrnout.
Již jsme zmínili variantu, kterou můžeme nazvat tautologií, ideálním překrytím – oba partneři sice netrvají utopicky na tom, že jsou naprosto shodní, ale své rozdílnosti vstřebají v soukromí a navenek prezentují již obohacená společná díla. Za vzorový příklad „manželského umění“ můžeme považovat společné projekty Erika a Gabriely Binderových. Slovenská teoretička Gabriela Garlatyová popisuje vývoj této spolupráce: „Prvým pomenovaním spolupracujúcej dvojice bol pseudonym Mars a Venuša Binder, ktorý použili v autorskom projekte Okná Priestoru dokorán prezentovanom v Galérii Priestor v Bratislave. Pozdejšie sa cez stručné pomenovanie slovnou hračkou 2JA postavili do konfigurácie spojencov. Najnovšie pracujú pod značkou Kunst-fa, ktorá vznikla zlúčením skratiek slov Erikovej Kunst-fu teórie a prvých písmen anglického slova family.“1
Výstavu 2JA v Městské Galerii v Rimavské Sobotě v roce 2001 doprovázela dokonce notářsky ověřená „Zmlu- va o spolupráci a sférach vplyvu“, jejímž předmětem bylo „stanovenie pravidiel a vy- medzenie sfér vplyvu za účelom uľahčenia spolupráce a predchádzania prípadným nedorozumeniam“.2 Garlatyová popisuje způsob jejich práce jako něco víc než jen společnou účast 50 na 50. Často vstupují i do již realizované práce toho druhého novým nápadem nebo komentářem.
„Manželské umění“ ale nemusí být vždy společným dílem dvou tvořících jedinců, partneři často ovlivňují tvorbu umělců zprostředkovaně. Mohou se pro umělce stát inspirací, mohou mu poskytnout svou tvář a postavu jako model. Platí ale, že jakmile se v díle umělce objeví podoba jeho partnera, získává dílo, aniž se formálně liší od ostatních portrétů, další výpovědní hodnotu – vypovídá o partnerském vztahu, o ochotě umělce tahat na veřejnost a umělecky zpracovávat témata ze svého soukromí. Dílo získává i obecnější významy vypovídající o instituci manželství a partnerství a jejich mezích a dobových problémech.
Posun, který v díle umělce nastane, jestliže je modelka zároveň jeho životní partnerkou, můžeme velmi výmluvně ilustrovat na díle Jeffa Koonse Made in Heaven. Jedná se o známou sérii velkoplošných fotografií a sousoší v různých rozměrech a materiálech, vytvořených ve spolupráci s Ilonou Staller. Tato spolupráce by se dala pokládat za dotažený umělecký koncept, účelové spojení dvou veličin – partnerství uzavřené za účelem vytvoření uměleckého díla. Jean Christophe Ammann k tomu ve studii Triumph out of Failure uvádí: „Věřím, že za jeho spoluprací s Ciociolinou je konkrétní utopie. Jedině on sám, jako umělec, spolu se slavnou pornohvězdou, se mohl pustit do materializace fikce, ukázat, že skutečná umělcova tvorba spočívá v tom, že artikuluje představy, obsese a vášně každého jednotlivce. Ciociolina byla pro něj důležitá nejen kvůli své profesionální kariéře, ale také pro svou roli členky italského parlamentu.“3 Jeff Koons pro realizaci svého projektu instituci manželství vyloženě potřeboval. Díky ní se může lépe vyhnout nařčení z pornografičnosti a sexuálně explicitní obrazy získají na dalších obecnějších a morálně bohatších významech. Jeff Koons podle svých vlastních slov chtěl v Made in Heaven „ukázat krásu na jednoduchých věcech, tak aby lidé byli schopni přijmout svou historii... Ilona zde byla zdůrazněná jako má touha. Chtěl jsem vyvolat touhu v diváku, ale ne touhu po objektu mé touhy. Ten byl jen můj. Chtěl jsem vytvořit objektivní situaci, tak aby lidé mohli cítit svou vlastní touhu. A tak aby cítili, že to mohou získat, ať už je to v jejich životě cokoliv...“4
Koncept manželství jako sexuálně nabitého stavu, vlastně stavu naplněné sexuální realizace, se ve výtvarném umění neobjevuje často. Můžeme sáhnout až po tak historických věcech v českém výtvarném umění, jako je půvabná brožurka „Jednadvacet“ – 21 kreseb Toyen, namalovaných jako svatební dar pro bratra uměleckého teoretika a psychologa Bohuslava Brouka. Kresby jsou koncipovány jako příručka pro novomanžele a v poetických naivizujících něžně kolorovaných perokresbách ukazují jemnosti a hříčky manželské sexuality, stejně jako drobné tragédie, sny a závislosti. Atmosféru doby lze dokreslit radikálními myšlenkami samotného Bohuslava Brouka, švagra nevěsty, který instituci manželství zcela zavrhoval a nepovažoval ji za důstojnou člověka. Ženy vstupující do manželství se podle něj v ničem neliší od prostitutek. Stejně jako ony vyměňují své sexuální služby za úplatu, za kus žvance a iluzi zajištěného společenského postavení.5
Vztah žena-muž, ať již je tvůrcem nebo modelem kterýkoliv z nich, je většinou vztahem hierarchickým. Je-li dosaženo fáze, kdy tato hierarchie a spor o ni přestane být určující kategorií vztahu, společná i jednotlivá díla získají na oné rozvážné a zesílené hodnotě, jakou jsme již zmiňovali u dvojic Kazmierczak--Rybska a Ševčíkovi. Hierarchii a její existenci není třeba nijak kritizovat, je to běžný, volitelný způsob prožívání a uspořádání života. Někdo právě po takovém touží. Dan Flanagan svou tvorbou tematizoval sadomasochistický vztah, masochistické, babyistické prožívání života nevyléčitelně nemocným člověkem. Obrátil pozornost na opomíjené formy soužití a ukázal, jak i z většinového heterosexuálního vztahu jsme ochotni přijmout jako normální a bezproblémově tematizovat jen velmi úzkou a stereotypní část. Jakkoliv mohou jeho projekty Supermasochist a Visiting Hours, realizované s partnerkou Sheree Rose, vizuálně působit senzačně, popisují nejzákladnější lidské potřeby. Tematizace vlastní špatné zdravotní kondice i sexuální orientace v sobě nese obecnou touhu po zdraví, vystupuje proti separaci nemocných a za právo nemocných na lásku.
V této souvislosti stojí za zmínku série sérigrafií Jiřího Surůvky na téma partnerské hierarchie. V tiscích oficiálních manželských dvojportrétů jednak rozostřuje oficiální dvojportréty Václava a Olgy Havlových ve vlastní variaci a jednak je paroduje. Autor ale přidává ještě další výklad: „Byl jsem tehdy nemocen a Olga Havlová taky. Partner stojící za sedícím nemocným ho chce ochránit a současně se s ním naposledy zvěčnit.“
Považuji uvedené příklady, ke kterým by bylo možné přidat ještě mnohé další, za dostatečný důkaz pro existenci fenoménu „manželského umění“. „Manželské umění“ lze pracovně definovat jako umění, jež je produkované v určitém svazku, nejčastěji institucionalizovaném, a které se vyslovuje k sociálním, psychologickým, erotickým a genderovým problémům z pozice žitého stereotypu. Je to natolik autentický a bohatý fenomén, že si jistě zaslouží podrobné studie, případně menší samostatný vědní obor. Už se těším na situace, kdy budeme muset pod palbou otázek novinářů vysvětlovat, že ne každý umělec – manžel/manželka musí nutně dělat „man- želské umění“.
Poznámky:
1. Gabriela Garlatyová, Kunst-fu family – Kunst-fa Erika a Gabriely Binderovcov, in: katalog Kunst-fu, Slovenská národná galéria, Bratislava 2003, str. 57
2. tamtéž
3. Jean-Christophe Ammann, Triumph out of Failure, in: Jeff Koons, ed. Angelika Muthesius, Taschen, Cologne 1992, str. 7
4. Interview: Jeff Koons – Anthony Haden-Guest, in: tamtéž, str. 30-32
5. viz Bohuslav Brouk, Manželství – sanatorium pro méněcenné, in: Bohuslav Brouk, Autosexualismus a psychoerotismus, Praha, Odeon 1992




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Při nepovolené procházce lomem ČSA jsem vyplašil osmdesátihlavé stádo muflonů,2008, 225 x 150 cm, print on vinyl
Více informací...
580 EUR
1999, 21.5 x 28 cm, screen print on paper
Více informací...
95 EUR
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS