Časopis Umělec 2000/3 >> Nejlepší obrana je útok / (Manifesta 3) Přehled všech čísel
Nejlepší obrana je útok / (Manifesta 3)
Časopis Umělec
Ročník 2000, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Nejlepší obrana je útok / (Manifesta 3)

Časopis Umělec 2000/3

01.03.2000

Lenka Lindaurová | bienále | en cs

Symbol hranice, který je v teorii umění často a víceznačně používán, se opět oprášil a využil pro téma letošního, již třetího, bienále evropského současného umění - Manifesty. Borderline syndrom, název který pro Manifestu zvolili kurátoři, je pojem z psychologie zahrnující potřebu obrany.
Lepší metaforu pro pojmenování některých současných problémů ani nemohli zvolit. Signifikantní se zdá fakt, že čeští umělci nebyli na Manifestu vybráni, protože podle kurátorů žádný obranný syndrom nemají. Co se však týká hranic či limitů v českém vědomí, jistě by se toho našlo dost.
Téma se ve výsledném výběru usadilo do politických a sociálních pozic a znovu se dostal na povrch problém hranic mezi Západem a Východem, který v tlačenici na Evropskou unii nabývá nových rozměrů.
Rovněž přenesení Manifesty ze Západu na Východ (první se konala v Rotterdamu, druhá v Lucemburku) je diskutabilní, protože Lublaň vlastně do toho pravého Východu nikdy nepatřila. Že však stále existují hranice mezi západem a postkomunistickým východem je patrné právě již na postavení těch kterých kulturních institucí. Hranice zahrnující ve východním podvědomí ostražitý moment obrany se vyjevila i na panelové diskusi na téma Untranslatable Distances (Nepřeložitelné vzdálenosti), kde ji jeden z diskutujících definoval rozdílností západních a východních záchodů: zatímco v západním výkaly okamžitě zmizí v útrobách, my na východě je máme potřebu zkoumat ještě na plošině mísy. Naštěstí Manifesta představuje díla obecnější, u nichž je lokalita, kde jejich autor zrovna žije, vedlejší. Právě proto, že vybrané práce nemají reprezentovat jednotlivé země a vytvářet tak jakýsi alternativní salón Evropy, nejsou v katalogu uváděny národnosti umělců, pouze země, kde momentálně žijí. Kurátoři se vyhýbali efektnímu výběru známých hvězd a tak se v konečné šedesátce umělců a skupin divák orientuje pouze podle toho, co skutečně vidí. Pečlivý výběr spočíval především v tom, že díla nepůsobí jen jako ilustrace dané diagnózy, jak se často tematickým výstavám stává.
Manifesta 3 se i v dalších ohledech stává experimentem: nechce etablovat další instituci a vytvářet stereotypy ambiciózních přehlídek a udržet si emancipační charakter. Když však člověk absolvuje monstrózní půlnoční vernisáž s proslovem Henry Meyrica Hughese, prezidenta Mezinárodního výboru Manifesty 3, s pouťovými stánky na kus špeku pro vyvolené na příděl a s folklórním hudebním doprovodem, rázem se v něm probudí borderline syndrom v té nejdestruktivnější podobě. Přičte-li zákulisní problémy různých mocenských bojů, které vždycky někdo ochotně vynese ven, dospěje k tomu, že každý "osvobozující" přívlastek k této akci je jen další klišé. Umělci naštěstí mluví sami za sebe. Potřebu obrany si někteří autoři řeší v rovině privátní, kde se však o to intenzivněji promítají kolapsy vnějšího světa. Hned dvě sebevraždy najednou prezentuje smyčka videa Ene-Liis Semper z Talinu, jež však nepůsobí ani pateticky, ani sentimentálně; autorka přítomná na zahájení vypadala jako když k aktu nemá daleko. V poněkud bizarnější a tragikomičtější podobě se obranná sebereflexe projevuje ve videu Joosta Conijna z Tilburgu nazvaném Airplane: dokumentuje autorův pokus sestavit ze starých dílů jakékoliv letadlo a zmizet. Zmizet za každou cenu s podmínkou na vlastní pěst chce i hrdina videa Divný vzkaz z jiné planety od Veli Granö žijícího v Helsinkách. Pseudo(?)dokument zachycuje vyprávění muže, který po druhé světové válce netouží po ničem jiném než sestrojit raketu a odletět do jiného prostoru, který není tak sebedestruktivní a vyprahlý.
Stejnou dávku bezvýchodnosti obsahuje i video Josefa Daberniga z Vídně s názvem Wisla, ale pojaté z vysloveně komického úhlu: dva trenéři s vizáží socreálu 70. let pozorují mlčky něco, co se odehrává za zády kamery a co podle zvuku zní jako zápas. Jejich vážný a směšný svět je demonstrován jako nonsens, když si v závěru podávají ruce s dalšími aparátčíky na liduprázdné tribuně stadionu.
V poloze obrany soukromého prostoru v konfrontaci s nepřijatelným okolím se ocitají i buňky Rolanda Bodena Urban Modern Shelter Units podobné projektům Andrey Zittel, ale s důrazným politickým podtextem. Kromě izolovaného doupěte nebo pojízdné pozorovatelny lze z buněk sestavit i rakev nebo střílnu teroristy. Geopolitické problémy s dokumentární přesností mapuje Ursula Biemann z Curychu ve videu Performing the Border, v němž se zaměřila na obrácenou tvář emancipace mexických žen putujících na americké hranice za prací do vykořisťovatelské firmy Philips nebo jezdící za hranice rodit děti. Tento drastický snímek představující i přesný počet obětí vrahů, drog či vlastního psychického rozkladu je prototypem současného angažovaného umění, které se ještě snaží "zachraňovat" svět a je na hranici života a umění. Přímo ve městě instalovala svůj kritický příspěvek k politickému životu v Evropě Šejla Kamerič ze Sarajeva, která umístila na dva souběžné mosty přes řeku světelné nápisy Evropská unie a Ostatní. Ironickou sebereflexí je také projekt skupiny Škart Čas hoven zakazující prostřednictvím značek volné konání velké potřeby po městě. Tvoje hovno – tvoje zodpovědnost, dodává lakonicky text v katalogu a tento bonmot jen podpoří výše zmíněnou záchodovou teorii. Některé projekty zapadající do tématu ztrácejí svoji sílu přílišnou urputností, s jakou se snaží ironizovat konkrétní postkomunistickou zkušenost. Na první pohled velmi příjemná animace Agnese Bule z Rigy nabírá nepřijatelný rozměr, když používá jako paralelu svobody a nesvobody symbol lidí vylézajících z barelů. Poněkud prvoplánově téma rozvinula skupina Stalker z Říma v instalaci Transborderline, v níž pomyslnou linii zhmotnila do spirály a cirkulaci lidí ve "volném" prostoru doplnila gumovými míči. Zcela odlehčeně na rozdíl od toho vyplývá gesto dvojice Nayia Frangouli a Yane Calovski, která mixuje makedonské a řecké písně a venku na stánku nabízí čerstvé pomeranče a jablka. Jemně se zmocnila tématu také holandská designerská skupina Schie 2.0 a vystavila černobílé plakáty Holandsko je dobře regulovaná země.
Na jednoduchých reportážních snímcích různých sociálních situací čteme nápisy, které vyjadřují, co se smí a co se nesmí. Objektivně, suše, bez prostoru na otázky - například Tento zaměstnanec musí říkat děkuji a prosím svým kolegům, Na veřejném místě se nesmí provozovat sex apod. Jediným malířským projektem Manifesty je modrá linie nejstaršího účastníka, Poláka Edwarda Krasiňského, provázející výstavní prostory jako ukazatel naděje a snad i nějakého cíle. I když se kolem Manifesty stahují mraky přílišné oficiality a stává se dalším místem kompenzace nejrůznějších ambicí, letošní dobře zvolené téma implicitně zahrnující opravdu aktuální problémy evropského kontinentu (a především těžké mindráky postkomunistických občanů) této události hodně pomohlo.
Na Manifestě 3 dochází v mnoha případech ke kontaktům s uměním a ne s jeho pózou. Odhalení určitých společných problémů, absurdit a obsesí vyvolává otázku, jestli by se neměl začít borderline syndrom léčit nejdřív u nejvyšších politiků.

Manifesta 3. Kurátoři Francesco Bonami, Ole Bouman, Mária Hlavajová, Kathrin Rhomberg.
Lublaň. Od 23.6. do 24.9. 2000. www.manifesta.org





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
22 x 31 x 1 cm / 32 pages / sérigraphie 5 pass. couleur / 200 ex || Gravures de Rémi Pierlo, Adolpho Avril, Benoit Montjoie...
Více informací...
30 EUR
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
2001, 21.5 x 28cm, Colour Drawing
Více informací...
334,80 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS