Časopis Umělec 2005/1 >> O dětech Přehled všech čísel
O dětech
Časopis Umělec
Ročník 2005, 1
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

O dětech

Časopis Umělec 2005/1

01.01.2005

Lenka Vítková | fenomén | en cs

Někteří umělci žádné děti nemají, někteří ano, ale z jejich děl to není patrné, a někteří umělci mají děti a v jejich umění je to znát. Těm je věnován následující článek. b
Jsou-li tématem díla umělcovi rodiče, odráží dílo umělcovy kořeny. Oblast partnerských vztahů je chápána jako přirozený zdroj. Zahrne-li umělkyně nebo umělec do své tvorby vlastní dítě, zároveň se tak prezentuje jako rodič. Staví tedy vedle svých uměleckých děl bytost, kterou skutečně stvořil. Vedle tvorby mateřství/ otcovství. Zároveň se dítě zahrnuté do uměleckého díla stává objektem, s nímž je nějak nakládáno. Jako materiál má předem dané vlastnosti. Kromě velikosti, barvy a temperamentu je to především soubor dítěti přisuzovaných charakteristik a symbolických významů – duše, mládí, zdraví, nevinnost, čistota, zranitelnost, svědomí, svědomí světa, pokračování, budoucnost… Některé z těchto významů jsou pak automaticky pojednávány a proměňovány dílem, jehož součástí se dítě stalo.,


Někdo tě chce koupit, souhlasíš?
Zapojení vlastních dětí do umělcovy tvorby vzbuzuje otázky: Je vůbec důležité, že jde o vlastní potomky, nebo by se onen záměr dal realizovat s jakýmikoliv dětmi? Jaký význam mají tato díla v rámci tvorby? A jak se k tomu staví děti? Jiří David odpověděl e-mailem:

„To, že jsem do své práce postupně zapojoval coby modely (inspiraci) svou bezprostřední rodinu, bylo pro mou práci v celku příznačným rysem. ...
Poté co se narodila Markéta (1980) a pak Daniel (1987), začal jsem skrze jejich přítomnost nacházet, nejdříve sporadicky, později, zejména u Daniela, častěji více námětů a možností pro svou práci. ... Daniel se svým věkem ‚trefil‘ do doby, ve které jsem pro své sdělení hledal to, co jsem v něm postupně plně nacházel. Nevinnost, čirost, krásu, proměny v co nejosobnějším sdělení, na čas vědomý obrat od věcí obecných apod. Markéta došla uplatnění pouze v několika, i když pro mne zásadních věcech, až ve věku puberty a později ...
Danielova ‚hvězda‘ však v mé práci začala vycházet ... asi od roku 1995. Vznikalo tak množství již velmi koncepčně pojatých cyklů. Samozřejmě vedle jiných, zcela odlišných věcí. Jak Daniel rostl, dostávaly tyto cykly jednoznačnější míru uplatnění. Využíval jsem proto (pro někoho se to dokonce mohlo jevit jako zneužívaní, i když jistě ne v patologickém smyslu pedofilie atd.!) mnoho efemérních momentů, ale později i jednoznačných stylizací. Jeho smyslová fotogeničnost
triumfovala a stala se tak základem pro mou další nejen estetickou řeč. Mapoval jsem jeho dospívání a jeho tvář, výraz, vzdor (postupně), sebeuvědomování se. Byla, je a snad ještě bude to práce, na které jsem rád kontinuálně dělal (dělám). Říkám snad, neboť Daniel se časem zdráhal být mým ‚modelem‘. Styděl se za svou dřívější podobu, někdy i nahotu. Pamatuji si také, jak jsem jej asi před pěti šesti lety nutil v Londýně ‚pózovat‘ na různých frekventovaných místech města v masce komiksového ufona. To byl možná jistý předěl, pak vše přicházelo pomaleji a obtížněji. Jeho dnešní názor je ten, že dřívější věci nezatracuje, ovšem ani nijak nevyzdvihuje. Necítí v nich prozatím svou ambici. V legraci a s velkou dávkou recese mi říká, že jsem mu sebral jeho já. Ví, že to není pravda, i když by to leckdy a leckdo v mém uměleckém okolí rád takto interpretoval. Mimochodem po přečtení výše uvedených vět mi lakonicky řekl, jo, takto to stačí …
Takže, když je prodávám jako umění, většinou se jich (Zdeny, Markéty, Daniela) ptám: hele někdo „Tě“ chce koupit, souhlasíš…?!
Jiří David, vizuální umělec
Praha 3. 1. 2005“
(kráceno redakcí)

Pro dospělého je dětství etapa, do které se nevrátí. Dítě se jeví jako bytost, kterou lze obsadit do libovolných kontextů. Davidovy malby z cyklu Daniel charakterizuje odcizení a zároveň fascinace chlapcovou tváří, která kontrastuje a zároveň vyplývá z její významové nečitelnosti. Syn se tu objevuje jako bytost nevyzpytatelná, protože ani sama sebe dosud dobře nezná. Obraz vlastního dítěte, jenž se stává veřejným obrazem, vyznívá jako sebeprojekce autora, paradoxně proto, že je tak mnohoznačný.
Davidovy malby chlapců působí jako výjevy ze snu; ačkoli není jasné, zda sní umělec, nebo model. Spojení nahého dítěte a zbraně působí podobně nepatřičně jako výjevy z raných obrazů Američana Erika Fischla z počátku 80. let. Zachycují kluky tak mezi 12 a 16 lety v interiérech i exteriérech. Kluk s náloží pomerančů v náručí se chystá bombardovat figurky kovbojů, dobře oblečený americký pubescent lhostejně shlíží na nahou dospělou ženu vystavenou na lůžku. Fischlovi „bed boys“ na obrazech tematizujících probouzející se sexualitu a dětskou agresivitu jsou snad jen o něco starší než Davidův chlapec. Fischlův a Davidův přístup k figurální tvorbě spojuje ještě způsob, jakým je uplatňována nahota. Ve Fischlových obrazech jako pokus o zproštění se znamení civilizace, ale právě pouze pokus, jak ukazují obrazy pláží, na nichž jsou bílí nudisté konfrontováni s autentickou nahotou Afričanů, působících jako přelud. Zranitelná nahota Davidova syna je ozbrojena revolverem, dýkou nebo vzduchovkou. Kdo nebo co má být bráněno či na- padáno, nevíme.


Neustávej v činnosti
Dítě vyrůstající v rodině umělce se přidává a inspiruje. Ze tří synů Kurta Gebauera se do kontaktu s uměleckou praxí dostal nejvíce nejstarší Jan Mikuláš, řečený Žanda. Před vycpanou sochou paní Libuše představoval sochu totální. V katalogu vydaném k výstavě Kurta Gebauera v Památníku Petra Bezruče v Opavě v roce 1972 se mezi fotografiemi soch Plavkyň a reliéfů Blaničtí rytíři jako další dokumentované dílo objevuje fotka chlapečka „SYN JAN MIKULÁŠ – nar. 7. 12. 1970“. Tutéž fotografii syna Jana vystavil Kurt Gebauer v roce 1972 v Paříži na výstavě stipendistů v Park Floral a ve FIAP „s pařížskými vycpávanými Plavkyněmi jako dokumentaci své sochařské činnosti. Návštěvníci to moc nepochopili, říkali jen, že je to pěkná fotografie.“ Gebauer komentoval své fotografie syna a jeho prací, které vystavoval spolu se svými díly:
„Socha se dá udělat vlastně tím nejpřirozenějším způsobem, že se počne a narodí a roste. Další pokračování bylo v tom, že jak koukal, co já dělám, začal to legračním způsobem napodobovat. To bylo pro mě překvapením. Došel jsem k tomu, že je rozdíl se na děti koukat, nějak je mít rád a komunikovat s nima, a rozdíl je dítě mít, že zkrátka člověku spoustu věcí, když to dítě nemá, ujde...“
Jan Mikuláš byl vyfotografován na kanapi v Hradci nad Moravicí krátce poté, co snědl paní Gebauerové chleba s povidly... „Jak sedí na fotce, tak mi to dítě tou svou neomaleností připadá jako starosta nebo jako funkcionář, má v tý poloze takovej výhružnej výraz ... u toho dítěte zkrátka není žádná morálka, chce něco rozcupovat, kousnout vás, prosadit si svoje, sežrat, co kde vidí, a teprve časem se jako tak opracovává. Viděl jsem v tom princip novýho bolševickýho věku, zvláště po normalizaci, kdy bylo jasný, že nejde o žádný ideály, ale jenom o pozice, o ty funkce ... dítě bez civilizačního opracování vyroste ve funkcionáře, který se vlastně v tom kariérismu chová jako dítě. To může být i raný kapitalista, ten pažravec, kterej všecko sežere, a pokud ho někdo nemajzne přes palici, dělá jen ty přirozený věci bez kultury...“
Některé výtvory Jana Mikuláše Gebauera připomínají postkonceptuální práce ceněných umělců. „Našel svůj způsob objevování světa vizuálním plastickým způsobem... já jsem myslel, že všechny děti se takhle chovaj, do značné míry, ale pak mi bylo řečeno, že bylo trošku výjimečný, jak Žanda fungoval. Základ byl, že si ten človíček, asi jako člověk kdysi v historii, v tom bezbřehým světě, kterej je plnej nějakejch křivejch složitejch věcí, jako jsou stromy, pohybující se lidi a tráva a ovce, potřeboval udělat pořádek. Ten hloubavej mozek, ze kterýho zároveň možná do určitý míry díky jeho složitosti vymizely instinkty, co jsou u zvířat, si musí vymejšlet nějaký pevný body, a to je geometrie. Vždycky jsem sbíral kameny, jsme taková rodina sběratelů, co člověk najde hezkýho, to někde doma pohodí, a potom jsem viděl, že si Žanda najednou lehnul na zem a stavěl si ty valounky kolem sebe, kde byly nohy, tam byly dva, a další dva nahoře, čili on si zjednodušil to svoje poměrně složité tělo na obdélník. To byl pro mě neuvěřitelnej objev, že geometrie je asi tím, čím člověk na tom světě začne, aby se v něm neztratil ... Když jsme ještě byli u maminky v Hradci nad Moravicí a ještě mu nebyly 2 roky, ploužil se po čtyrech a byly tam rámečky, do kterých sem něco dával a on do nich najednou začal s funěním klást jabka v nějakým pořádku. Mě se to tak líbilo, že to nebylo náhodný, že mu ta kebule pracuje, aby to mělo nějakej systém, že jsem to tam pořád nechával. Pak to shnilo, jabka krásně zhnědla, a tak Libuše ušila modýlky těch jablek, vycpala je do punčoch a já sem je tam pak v tom pořadí naskládal. Je to vlastně společný rodinný dílo.“
Když se rodina přestěhovala do Nižboru, paní Gebauerová dojížděla do zaměstnání, otec a syn zůstávali doma a věnovali se své práci. „Jak se kolem motal, tak mě nějakou formou napodoboval, kreslil si, nebo používal součásti toho, co bylo určeno k mýmu objektu, takže si třeba i udělal svůj objekt… Byl drženej dost tvrdě, zkrátka jak měl hlad, tak si řek a já jsem mu namazal kus chleba. Když někdy zlobil a třeba furt něco chtěl, říkal jsem mu, ať maká, nebo jsem ho potrestal nějakou prací, když hodně zlobil, musel sbírat ovčí hovínka, my jsme tam pěstovali ovce… Protože on byl opravdu bizon, dynamo, takže to třeba někdy nebylo moc jednoduchý přimět ho, aby neprudil. Říkal jsem mu jednou, hele, blboune, neustávej v činnosti, a on potom z toho složil básničku …“
Výstava, která se konala v Divadle v Nerudovce v roce 1978, se jmenovala Kurt Gebauer a syn. Kromě Kurtových Oken, Plavkyň, Žandových jablíček a dalších děl „vycpávačsko-skládačské dílny“ zde byla vystavena také fotografie dokumentující, jak se Jan Mikuláš sám upravil. „Udělal si zvláštní obvaz na ruku, což vypadá skoro jako nějakej konceptuální nebo bodyartistickej výkon.“ Snímek ze zrcadlovky Flexaret si Kurt Gebauer nechal zvětšit na oblíbený „undergrounďácký“ papír Dokument, takže postava dítěte v obvaze získala až jistou monumentalitu.
Zatímco u Jiřího Davida se dětský motiv stává prostorem pro nejosobnější sdělení, Gebauer nacházel v individuálním vývoji malého človíčka paralely se stavem společnosti vůbec. Fotografie syna inspirovaly Kurta Gebauera ke kresbám komentujícím obecné poměry.
***
Jiří David a Kurt Gebauer mají přes vše, co je odlišuje, společnou jednu kvalitu, kterou mi připadá obtížné vymezit... Jakási celost, neoddělenost: soukromí a tvorby. Autenticita.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Astronaut, sketch - drawing, 29,5 x 20,5 cm
Více informací...
340 EUR
Nun, 2006, etching, 39,5 x 30,5 cm
Více informací...
170 EUR
S.d.Ch.: Varlénův slavín, 99,5 x 69 cm, koláž a kresba
Více informací...
900 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS