Časopis Umělec 2009/1 >> O mrkvi, válce a anarchii aneb Carthago est delenda, Rozšířený editoriál ve třech dílech Přehled všech čísel
O mrkvi, válce a anarchii aneb  Carthago est delenda, Rozšířený editoriál ve třech dílech
Časopis Umělec
Ročník 2009, 1
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

O mrkvi, válce a anarchii aneb Carthago est delenda, Rozšířený editoriál ve třech dílech

Časopis Umělec 2009/1

01.01.2009

Alena Boika | editorial | en cs de es

1. Tento text vznikl cestou do Lucemburska, ve čtyřech vlacích, které jsem musela vystřídat cestou na Colophon – mezinárodní symposium o časopisech. Tato událost mi připadala velmi přitažlivá až do večera před odjezdem, kdy jsem s údivem přišla na to, že tzv. flash-pass, opravňující účastníky k účasti, stojí 100 euro. No ano, na internetových stránkách bylo dlouho před zahájením napsáno „Kupte si flash-pass nyní a ušetřete sebe i nás bolesti hlavy“, nicméně já ve své postkomunistické naivitě jsem si tuto výzvu nevztáhla na pozvané účastníky, bez nichž se událost podle mého nemohla obejít. Mýlila jsem se. Po cestě jsem četla „Antologii současného anarchismu a levicového radikalismu“, přičemž mě pronásledovala myšlenka, že Carthago est delenda (Kartágo musí být zničeno). Přemýšlím o tom, jak se připravovalo toto číslo a jak se zdálo být důležité vyjádřit se nějak k válce – v Gruzii, v Izraeli, v Čečensku, o válce obecně. A pak přišla „světová ekonomická krize“, a všichni začali mít jiné starosti. Ve zprávách začaly převládat informace o tom, co a jak jde dolů – ekonomika, průmysl, zaměstnanost, dolar – a všem byly najednou někde daleko padající bomby ukradené. Krizi nicméně vítám – na rozdíl od války – a doufám, že zničí takové kreténské výtvory jako je Colophon, které všechno tvůrčí a osobní zbavují osobitosti. Mám moc ráda slovo Purgatory. Budu podporovat krizi, pokud jejím výsledkem bude nedostatek peněz na válku a Colophon. Přemýšlím o domově a válce. V tomto čísle se tato dvě hlavní témata proplétají. Domov je to hlavní, co válka ničí. To první, o co člověk přichází a co se snaží zachránit – tak banálně to zní. Pravda je banální. Přemýšlím o světovém pořádku. Není moje vina, že pořádek neexistuje a že Colophony rostou ve světě jako houby po dešti. Pořádek je zjevně narušen, nebo ani nikdy neexistoval. V takovém případě mi nezbývá, než vás vyzvat k anarchii jakožto nejlepšímu modelu autoorganizace, života a tvorby, kterou nikdo nemůže označit za art production. K anarchii, kde není místo pro válku – protože všechno je válka, kde není domov – protože všechno je domovem, kde není umění – protože všechno je uměním. Vlak Franz Kafka, 12. 3. 2009

2. Kamarád mi o půlnoci napsal: „jím mrkev – víš, je to zvláštní jíst mrkev.“ Poté, co jsem se ocitla mezi lidmi, kteří dělají časopisy – většinou o módě, designu, ano, o beauty things that make people pretty, stylish and totally coooool! –, poté co jsem zaplatila mizerných sto euro za to, abych mohla být mezi nimi, jsem se za žádnou cenu nemohla zbavit úplně stejného pocitu – je to nějak zvláštní. Když jsem spatřila naší společnou redaktorskou fotografii přímo v centrální části expozice, pomyslela jsem si, že nikdo z mých drahých kolegů, včetně vydavatele, by nikdy neviděli tuto prezentaci našeho časopisu, vkusně splývajícího ze stěny na kovovém lanku. Ani já bych ji neviděla, nebýt shody okolností. Jak jsem se tak dívala na vystavené časopisy, došla jsem k neradostnému zjištění, že lidi nejvíc zajímají teenageři obého pohlaví, to, do čeho jsou tito teenageři oděni či co odložili, hra na punk, kde se kvůli dojmu autenticity doplní přiměřené množství mírné nečistoty, studiové (snažící se vypadat přirozeně) snímky zamaskovaných pohlavních orgánů a všeho, co lze chápat jako nějak se vztahující k sexu. Bohužel, žádná mrkev. Jen stále stejné a nesnesitelně protivné jahody se šlehačkou. Lucemburk, 14. 3. 2009

3. Poslední večer, poté, co jsem se již téměř uklidnila, napsala na stěně It should be public několik prohlášení vyjadřujících všechno, co jsem měla na srdci, a prodiskutovala s účastníky pro mě důležité otázky, ocitla jsem se na oficiální závěrečné večeři. Původně jsem tam vůbec nechtěla jít, ale můj odjezd se zdržel a v parku začínala být zima. První překvapení mě čekalo u vchodu, když se ukázalo, že organizátoři rezervovali jen asi 30 míst, přičemž účastníků bylo kolem 300. Ale jelikož jsem patřila k prvním hostům, dostala jsem se mezi vyvolené. Po vybrané večeři (při níž mě nakrmili těstovinami, které vůbec nejím, ale bylo to to jediné, co se nešťastným vegetariánům nabízelo) jsem z ničeho nic obrátila pozornost na zvláštní plastový náramek na ruce mého spolustolovníka, příjemného mladíka z Londýna. Ten upadl do rozpaků a řekl: „A jak to, že ty ho nemáš? Organizátoři říkali, že ten, komu dali náramek, nemusí platit za večeři.“ V tu dobu u stolu vznikl nepokoj – přišel čas placení, a ti nejhbitější se vrhli k organizátorům pro náramky. V mém nitru se všechno zatočilo a naplnila mě zuřivost. Ne proto, že jsem vůbec neměla peníze na neplánovanou večeři s jídlem, které jsem si neobjednala, nýbrž proto, že všechno co se dělo, naprosto jednoznačně spadalo do kategorie „špatně“. Jako v dětství, kdy člověk spolehlivě rozliší, co je dobře a co špatně, jsem už dál sama sebe nedokázala přesvědčovat o tom, že je to výborná akce se spoustou lidí a časopisů, slunečný Lucemburk, iluze a naděje. Tolik jsem chtěla uvěřit, že jsem se mýlila ve svých reakcích a hodnocení Colophonu; mluvila jsem s lidmi, disciplinovaně chodila na prezentace, upustila od záměru založit požár a snažila se být příjemná. Téměř jsem uvěřila tomu, že jsem se mýlila. A najednou toto. Když se člověk vyslaný pro náramky vrátil, řekla jsem: „Can you ask for one more for me? And for this girl? And for that one? Nevěděli jsme, že je to večeře pro vyvolené.“ Všichni zmlkli, vyslanec sundal z ruky svůj náramek a hodil ho na stůl. Všichni se cítili nepříjemně. Nemohla jsem mlčet, můj bolestně dotčený smysl pro spravedlnost si žádal přinejmenším otevřeného vyjádření se. Bylo stručné a přímé – proti diskriminaci, rasismu, sexismu, politické korektnosti a impotentního zvyku být „decent“ i v situaci, která je „ugly unfair“. Když jsem skončila svou procítěnou řeč, moji noví přátelé se mě snažili zakrýt svými těly, abych mohla nepozorovaně opustit restauraci. Zdálo se jim, že by mi mohl vadit odchod bez zaplacení. Bylo teplo a ohavně. Jeden z nich mi dal do ruky náramek. Bylo na něm zlatými písmeny napsáno We love magazines. V reakci na to mi v hlavě opět vzplanula ohnivá písmena: Carthago est delenda. Klagenfurt, 25. 3. 2009




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
24 x 16 x 1,5 cm | 112 pages on fine heavyweight art paper | duotone print | text by Alexei Monroe | illustrations and...
Více informací...
25 EUR
Strong, 2002, acrylic painting on canvas, 24 x 20,5, on frame
Více informací...
900 EUR
2005, 35.5 x 28 cm (4 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
894 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS